13 C 237/2023-40 — Okresní soud v Chebu

Zástavní věřitelka se žalobou domáhala nařízení soudního prodeje zástavy, a to nemovitých věcí uvedených výše, k uspokojení své pohledávky ve výši 441 263,91 Kč s příslušenstvím. Zástavní dlužník se k návrhu nevyjádřil. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Podle § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ ZŘS“), soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Z předložených listin soud zjistil následující stav: [právnická osoba], a zástavní dlužník [celé jméno zástavního dlužníka] uzavřeli smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru ze stavebního spoření, na základě které poskytla spořitelna dlužníkovi úvěr ve výši 640 000 Kč. Úvěr byl splatný měsíčními splátkami po 2 720 Kč a po datu přidělení cílové částky ve výši 4 480 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce. K zajištění pohledávek věřitele z této smlouvy spořitelna s dlužníkem uzavřela smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem uvedeným ve výroku. Dlužník nesplnil povinnosti stanovené smlouvou a ve lhůtě nevrátil poskytnuté peněžní prostředky. Pohledávka z předmětné smlouvy, včetně zajištění zástavním právem, byla postoupena na zástavní věřitelku. Poskytnutí úvěru je prokazováno smlouvou o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne [datum]. Z této listiny také vyplývají podmínky, za nichž byl úvěr poskytnut a podmínky jeho splácení. Zřízení zástavního práva k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru je prokazováno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne [datum]. Skutečnost, že dlužník dluh nesplatil ve lhůtě stanovené smlouvou, vyplývá z výzvy ke splacení dluhu ze dne [datum]. Postoupení pohledávky na novou zástavní věřitelku je pak prokazováno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a zástavní věřitelkou uvedenou ve výroku. Tyto důkazy na sebe logicky navazují, nejsou mezi nimi žádné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O jejich hodnověrnosti neměl soud žádné pochybnosti. V předmětné věci zástavní věřitel v souladu s ustanovením § 358 odst. 1 ZŘS doložil pohledávku ze smlouvy o úvěru, skutečnost, že tato pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitosti uvedené ve výroku, i skutečnost, kdo je zástavním dlužníkem. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl a nařídil soudní prodej zástavy. O náhradě nákladů řízení nebylo rozhodováno, když o nich se rozhoduje až ve druhé, exekuční fázi prodeje zástavy (viz. nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 28/14 nebo III. ÚS 68/16).