13 C 373/2022-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 10 045,94 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených dodávek elektrické energie společností [právnická osoba], žalovanému do odběrného místa v [obec], [ulice a číslo]. V období od 6. 5. 2020 do 15. 10. 2020 byla žalovanému dodána elektrická energie v hodnotě 10 045,94 Kč (po odečtení záloh). Na tuto pohledávku žalovaný neuhradil žádnou částku. Původní věřitel postoupil pohledávku vůči žalovanému žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které dodavatel dodával žalovanému do odběrného místa v [obec], [ulice a číslo] elektrickou energii. V období od 6. 5. 2020 do 15. 10. 2020 dodavatel dodal žalovanému elektrickou energii s nedoplatkem 10 045,94 Kč. Dle tvrzení žalobce na tuto částku žalovaný neuhradil žádnou částku, takže dluh činí žalovanou částku. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. 4. Uzavření smlouvy mezi žalovaným a [právnická osoba], na dodávku elektrické energie vyplývá z příslušné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Hodnota spotřebované komodity je prokazována fakturou společnosti [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek pak vyplývá tvrzení žalobkyně o tom, že předmětná pohledávka jí byla původním věřitelem postoupena. Tyto důkazy na sebe navazují, doplňují se, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení. 5. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným hodnotí soud jako kupní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Na základě předmětné smlouvy vznikla právnímu předchůdci žalobkyně jako prodávajícímu povinnost dodávat žalovanému předmět koupě, tj. elektrickou energii, a žalovanému povinnost hradit jejich cenu. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost splnil, žalovaný nikoliv, a to ve výši žalované částky. Tím se žalovaný zároveň dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat od prvního dne prodlení úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Tím je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které stanoví úroky z prodlení ve výši odpovídající repo sazbě vyhlašované ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí zvýšené o osm procentních bodů. Žalobkyní požadovaný úrok odpovídá těmto kritériím. Ze shora uvedených důvodů a právních závěrů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, neboť její žalobě bylo zcela vyhověno, proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále v nákladech na její zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. na odměnu advokáta za tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 300 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobce činily 2 252 Kč.