15 C 418/2022-14 — Okresní soud v Chebu

Řízení, jehož předmětem byl rozvod manželství účastníků, bylo zahájeno návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum]. V průběhu řízení účastníci shodně uvedli, že spolu nežjí od 1. ledna letošního roku, kdy se ze společné domácnosti odstěhoval manžel navrhovatelky na žádost navrhovatelky, že účastníci nejsou rodiči dosud nezletilých dětí a oba účastníci současně vyloučili obnovu manželského soužití. Soud proto ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSA“) ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ ZŘS“) vzal tyto skutečnosti za své skutkové zjištění, neboť mu nebylo známo nic, co by jejich pravdivost zpochybňovalo. Příčinu rozvratu manželství účastníků soud spatřuje ve vzájemném odcizení, jak hodnotila navrhovatelka, když tento závěr je nepřímo potvrzován také ostatními výše uváděnými okolnostmi. Výrokem I. soud podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) rozvedl manželství účastníků, neboť byly splněny zákonné podmínky pro toto rozhodnutí, tedy to, že soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. To je zřejmé z toho, že účastníci nechtěli obnovit manželské společenství (§ 687 odst. 2 OZ). Protože účastníci nejsou rodiči společného, dosud nezletilého dítěte, není překážkou rozvodu manželství podmínka, stanovená v § 755 odst. 3 OZ. Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů, neboť podle § 23 ZŘS na tuto náhradu nemá podle výsledku právo žádný z účastníků řízení ve statusových věcech manželských, když soud nezjistil žádné okolnosti případu, které by odůvodnily jiné rozhodnutí o tomto právu.