10 C 265/2024-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 4. 7. 2022 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo , adresa, , jméno FO, . Za období 6. 7. 2022 - 24. 11. 2022 žalobkyně provedla vyúčtování poskytnutých služeb a uhrazených záloh žalovaného. Vyúčtování skončilo nedoplatkem ve výši 3 177,30 Kč se splatností dne 26. 6. 2023. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 4. 7. 2022 Smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo , adresa, , jméno FO, . Za období 15. 7. 2022 - 4. 12. 2022 žalobkyně provedla vyúčtování poskytnutých služeb a uhrazených záloh žalovaného. Vyúčtování skončilo nedoplatkem ve výši 9 166,97 Kč se splatností dne 27. 12. 2022. Žalovaný dluh uhradil částečně, a to ve výši 2 005,60 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ( dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 4. 7. 2022 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo , adresa, , jméno FO, . Za období 6. 7. 2022 - 24. 11. 2022 vystavila žalobkyně fakturu č. , hodnota, na částku 3 177,30 Kč se splatností dne 26. 6. 2023. Žalobkyně za období 15. 7. 2022 - 4. 12. 2022 vystavila fakturu č. , hodnota, na částku 9 166,97 Kč se splatností dne 27. 12. 2022. Žalovaný na dluh uhradil částku 2 005,60 Kč a dlužná částka je tak ve výši 7 161,37 Kč. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení částky za dodávky plynu, elektřiny a upomínek, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Žalovaný nijak nerozporoval hodnotu dodaných komodit, stejně tak nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že ničeho na svých závazcích neplnil. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě jejího závazku předžalobní upomínkou ze dne 19. 4. 2024.5. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v rozhodném znění, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce elektřiny nebo obchodníka s elektřinou.6. Podle § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v rozhodném znění, smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem.7. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) za podmínek stanovených zejména § 50 a násl. a § 72 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterých vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalovanému elektřinu a plyn při současné povinnosti žalovaného hradit jejich cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaný této povinnosti nedostál. Neuhrazením závazku v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě zcela vyhověl.8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ( dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.