10 C 270/2024-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka od původního věřitele společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2024 na společnost , právnická osoba, . a žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 3. 2024 mezi společností , právnická osoba, ., jako postupitelem a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 16. 1. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 11 500 Kč. Úvěr se skládal z poskytnuté jistiny, z poplatku ve výši 4 708,73 Kč a z úroku ve výši 340,27 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 20. 2. 2023. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila.2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla smlouvy o postoupení, výpis z účtu a aby bylo soudem vyžádáno, zda žalované byla v lednu 2023 zaslána na účet č. , číslo, částka 11 500 Kč pod variabilním symbolem , tel. číslo, , a zda je majitelem účtu právě žalovaná. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 25. 7. 2024 je zřejmé, že majitelem účtu byla žalovaná a že na tento účet pod daným variabilním symbolem byla v lednu 2023 připsána částka 11 500 Kč. Soud tak k dispozici při jednání měl toliko tyto důkazy, jenž mohl provést. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Z důkazů provedených při jednání, jenž soud při jednání provedl, však nevyplynulo založení smluvního vztahu mezi účastníky. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma jednoho výše uvedeného, žádný další neuvedla. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru avšak prokázala, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl částku 11 500 Kč a že je žalobkyně ve věci aktivně legitimována.4. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 8. 3. 2023 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.5. Vzhledem k výše uvedenému se mohla žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku dne 16. 1. 2023 ve výši 11 500 Kč. Výrokem I. tak soud žalobě co do částky 11 500 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. Výrokem III. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy o úvěru, byly další nároky spočívající v poplatku a úrocích, nedůvodné.7. Žalobkyně měla ve věci větší míru úspěchu než žalovaná, proto jé dle § 142 odst. 1 OSŘ vzniklo vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 69,5 % a má tak právo na 39 % náhrady nákladů. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Žalobkyně má nárok na 878 Kč, což je 39 % náhrady nákladů. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.