10 C 271/2024-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v původní výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 12. 10. 2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve Smlouvě dále zavázal k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 3 000 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 13 000 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru dle čl. 2 Smlouvy v kapitalizované výši 3 000 Kč nejpozději splatných dne 12. 10. 2023, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla potvrzení o provedené platbě a aby bylo soudem vyžádáno, zda byla v měsíci září 2023 provedena platba ve výši 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného, nebo měl žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 18. 7. 2024 je zřejmé, že majitelem účtu byl žalovaný a že na tento účet byla dne 12. 9. 2023 připsána částka 10 000 Kč. Soud tak k dispozici při jednání měl toliko tyto důkazy, jenž mohl provést. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Z důkazů provedených při jednání, jenž soud při jednání provedl, však nevyplynulo založení smluvního vztahu mezi účastníky. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma jednoho výše uvedeného, žádný další neuvedla. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, avšak prokázala, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, a že je žalobkyně ve věci aktivně legitimována.4. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 28. 8. 2024 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.5. Vzhledem k výše uvedenému se mohla žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku dne 12. 9. 2023 ve výši 10 000 Kč. Výrokem I. tak soud žalobě co do částky 10 000 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. Výrokem III. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy o úvěru, byly další nároky spočívající ve smluvním úroku, nedůvodné.7. Žalobkyně měla ve věci větší míru úspěchu než žalovaný, proto mu dle § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 77 % a má tak právo na 54 % náhrady nákladů. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně. Celkem tak náhrada nákladů činí 2 252 Kč, z toho 54 % je 1 216 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.