11 C 389/2023-60 — Okresní soud v Chebu

V nadepsané věci se navrhovatel domáhal rozvodu manželství, přičemž v návrhu mj. uvedl, že oba účastníci jsou státními příslušníky Vietnamské socialistické republiky a že jeho manželka se v r. 2023 odstěhovala ze společné domácnosti.Podle čl. 20 odst. 3 smlouvy mezi ČSSR a VSR o právní pomoci ve věcech občanských (publikované pod č. 98/1984 Sb.) k řízení o rozvodu, pokud jsou oba manželé občany jedné smluvní strany, je příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany.Vzhledem k vietnamské státní příslušnosti obou účastníků ve statusové věci je v řízení dán mezinárodní prvek. V cit. ustanovení dvoustranné mezinárodní smlouvy, která má dle čl. 10 Ústavy České republiky aplikační přednost před zákonem, je pro případ rozvodu vietnamských státních příslušníků založena obecná pravomoc vietnamských justičních orgánů. Výjimečně pak může být vedle toho založena i pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, ovšem pouze za podmínky, že by oba manželé měli v době podání návrhu na území České republiky bydliště. Jedná se tak o výjimku založenou na bezpečném zjištění stanovených předpokladů její aplikace, jinak platí zásada, že statusové věci svých vlastních občanů řeší orgány státu, o jehož občany se jedná. Skutečnost, že by manželka měla v době návrhu na rozvod manželství bydliště na území České republiky nebyla soudem, ani přes provedená šetření, zjištěna a není ani tvrzena navrhovatelem (navrhovatel soudu k jeho výzvě dodal po „dlouhém shánění“ tu samou adresu, kterou již dříve napsal do svého vlastního návrhu). Soudu se přitom nepodařilo manželce doručit na žádnou z adres, která vyplynula z rozsáhlého šetření soudu (všechny zjištěné adresy přitom měly historickou povahu). Žádná pozitivní zjištění ohledně bydliště manželky v době podání návrhu se soudu nepodařilo učinit. Manželka není/nebyla zákaznicí žádného z českých telekomunikačních operátorů, ani žádného z hlavních prodejců energií, nemá ani žádného plátce pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (tj. žádného zaměstnavatele). Zjištěno bylo pouze tolik, že je matkou nezletilého dítěte, jehož otec žije ve Vietnamu. Je třeba zdůraznit, že pro závěr o existenci pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (tj. pro aplikaci shora uvedené výjimky) by bylo nutno mít za bezpečně prokázané, že manželka skutečně bydlí na území České republiky (nejde tak vůbec o to, že by soud snad musel šetřením vyloučit možnost, že se zde ještě zdržuje).Citovaná dvoustranná mezinárodní smlouva má přitom aplikační přednost před nařízeními evropského práva (srov. též čl. 307 Smlouvy o založení Evropského společenství), neboť jí jsou vázány obě smluvní strany, zatímco nařízením je vázána v tomto případě pouze jedna smluvní strana (viz též Pauknerová M.: Evropské mezinárodní právo soukromé, C. H. Beck, Praha, 1. vydání, 2008, s. 62; Kučera Z.: Mezinárodní právo soukromé, Aleš Čeněk s.r.o., , adresa, pravomoci je vyčerpávajícím způsobem upravena cit. mezinárodním smlouvou, která má aplikační přednost. Jelikož ve věci nebylo vůbec zjištěno naplnění předpokladů výjimky z citovaného ustanovení závazné mezinárodní smlouvy, je třeba postupovat dle obecného pravidla pravomoci pro případ shodné státní příslušnosti obou účastníků, neboť opačný postup by mohl být považován za nepřípustné vměšování do vnitřních záležitostí orgánů cizího státu (tj. uzurpování pravomoci rozhodovat o osobním stavu státních příslušníků jiného suverénního státu). Vzhledem k tomu, že tuzemský soud postrádá pravomoc k projednání a rozhodnutí věci, neboť k tomu jsou dle mezinárodní smlouvy povolány vietnamské justiční orgány, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Soud proto řízení podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu zastavil.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 1 písm. b), podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, které bylo zastaveno, jestliže nelze shledat zavinění na zastavení řízení.V souladu s ustanovením § 10 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku poplatníkovi.