12 C 218/2024-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se žalobkyní Smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě níž mu byl poskytnut úvěr, přičemž limit kontokorentu byl sjednán ve výši 20 000 Kč a dále se žalovaný zavázal hradit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný překročil rámec limitu Kontokorentu, a takto splatné pohledávky převyšující limit přes opakované výzvy nevyrovnal. Žalovaný se zároveň zavázal nepřekročit povolený záporný zůstatek na účtu. Žalovaný opakovaně porušil sjednané podmínky, když překročil povolený záporný zůstatek účtu, přičemž tento nevyrovnal ani po opakovaných výzvách žalobkyně, která následně využila smluvního oprávnění a úvěr ke dni , datum, zesplatnila.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání.4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Z rámcové smlouvy o finančních službách uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, a smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému možnost povoleného přečerpání zůstatku na běžném účtu vedeném na jméno žalovaného číslo , č. účtu, ve výši až 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr splatit spolu s úrokem 18,90 % ročně a dalšími náklady úvěru nejpozději do jednoho roku ode dne započetí čerpání úvěru, úroky z úvěru se žalovaný zavázal splácet vždy v poslední den každého kalendářního měsíce. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit čerpání. Soud má za prokázané, že žalovaný překročil povolený limit čerpání, který přes výzvy žalobkyně nevyrovnal. Žalobkyně tudíž využila smluvního oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni , datum, , o čemž žalovaného dopisem ze dne , datum, informovala. Vzhledem k výše uvedenému dluží žalovaný z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni částku 17 851,80 Kč na jistině dluhu, částku 1 967,69 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 15 % ročně počítaného z jistiny Kontokorentu za období od 2. 7. 2023 do 19. 2. 2024, částku ve výši 2 733,80 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 2. 7. 2023, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 19. 2. 2024 a dále smluvní úrok 15 % ročně z částky 17 851,80 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 17 851,80 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení, resp. že je zde jiná skutečnost kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Žalovaný nijak nerozporoval, že ve výroku uvedenou částku nezaplatil. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, .5. Výše uvedenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila svůj závazek, který jí z této smlouvy vyplýval a poskytla žalovanému kontokorentní úvěr ve shora uvedené výši. Žalovaný však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnil. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána vůči žalovanému po právu, proto jí soud v plném rozsahu vyhověl. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ( dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.