12 C 448/2022-104 — Okresní soud v Chebu

1. Manžel se podanou žalobou domáhal rozvodu manželství s tvrzením, že manželství bylo uzavřeno dne , datum, před , Anonymizováno, . Manžel je občanem ČR a manželka je občankou Ruské federace, přičemž poslední společné bydliště bylo na adrese , adresa, . Z manželství se nenarodilo žádné dítě. Účastníci uzavřeli manželství po známosti trvající od roku 2019, společné soužití započalo v únoru 2020. Mezi manžely došlo postupem doby k názorovým rozdílům, manželka nedokázala žít bez své rodiny. Již v srpnu 2021 se manželka odstěhovala ze společné domácnosti, poté odcestovala zpět na území Ruské federace, kde pečuje o svoji matku, přičemž do České republiky se již nechce vrátit. Manželství je tak hluboce a trvale rozvráceno.2. Opatrovnice manželky uvedla, že pokud nedošlo ke změně situace a k ukončení společné soužití došlo již v roce 2021, lze mít za to, že manželství je trvale a hluboce rozvrácené.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: Z oddacího listu vystaveného , Anonymizováno, , má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo před tímto úřadem uzavřeno dne , datum, .4. Manžel ve své výpovědi uvedl, že v roce 2021 měla manželka možnost odjet na 60 dnů zpět na území Ruské federace. Následně sdělila manželovi, že s ohledem na onemocnění své matky se již zpět do České republiky nevrátí. Od té doby spolu manželé nebyli v kontaktu.5. Podle čl. 26 odst. 2 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (publikované pod č. 95/1983 Sb.), je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý druhé smluvní strany, použije se právní řád smluvní strany, u jejíhož orgánu řízení o rozvod probíhá. Podle čl. 27 odst. 2 této smlouvy, k rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26 odst. 2 je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je k rozvodu manželství dána pravomoc orgánů obou smluvních stran.6. V předmětné věci tak vzhledem k bydlišti manžela na území České republiky byla dána taktéž pravomoc soudů České republiky, přičemž soud rozhodoval podle právního řádu České republiky.7. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.8. Soud přitom dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že k ukončení soužití manželů došlo již v srpnu 2021, kdy následně manželka odcestovala na území Ruské federace, kde se rozhodla setrvat, byl prokázán hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat manželství. Manželé spolu již téměř tři roky nežijí, žádný z nich nemá zájem na obnovení manželského soužití, manželství tak lze považovat za ryze formální.9. Z toho důvodu konstatoval soud splnění všech zákonných podmínek pro rozvod manželství a v souladu s ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., manželství rozvedl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení o rozvod manželství s tím, že ve věci nebyly žádným z účastníků tvrzeny, ani soudem zjištěny zvláštní okolnosti případu, které by přiznání náhrady nákladů výjimečně odůvodňovaly.