13 C 348/2022-166 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je vlastníkem pozemku, který vznikl oddělením z pozemků žalovaného par. č. , číslo, a par. č. , číslo, v katastrálním území , katastrální území, , jehož hranice tvoří společné původní oplocení žalobkyně na pozemcích par. č. , číslo, a par. č. , číslo, a pozemky par. č. , číslo, , , číslo, , , číslo, a , číslo, podle připojeného geometrického plánu. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem pozemků par. č. , číslo, a par. č. , číslo, v katastrálním území , katastrální území, . Žalovaný vlastní sousední pozemky par. č. , číslo, a , číslo, ve stejném katastrálním území. Žalobkyně nabyla předmětné pozemky na základě kupní smlouvy ze dne , datum, od prodávající paní , jméno FO, . U jihovýchodní a severovýchodní strany pozemku probíhá oplocení, které svírá pravý úhel. Toto oplocení zde existovalo již v době, kdy nemovité věci kupovala od paní , jméno FO, . Jak žalobkyně, tak její právní předchůdkyně byly při zakoupení nemovitostí v domnění, že pozemky par. č. , číslo, a , číslo, svým rozsahem dosahují až k oplocení. V tomto prostoru se nacházela také kůlna a studna, které byly příslušenstvím převáděných nemovitostí. V roce , rok, žalovaný nechal zaměřit hranice pozemků a dne , datum, zaslal žalobkyni výzvu k odstranění neoprávněné stavby plotu. K tomu žalobkyně namítala, že pozemek vydržela, když byla v dobré víře, ovšem nabídla žalovanému smírné řešení s tím, že by s ním směnila části pozemků, což žalovaný odmítl. Následně žalovaný nečinil žádné kroky, kterým by rušil pokojnou držbu žalobkyně. Až v , měsíc, , rok, začal stavět oplocení na hranici svých pozemků a začal opakovaně žalobkyni vyzývat k odstranění jejího oplocení. Po odmítnutí tohoto kroku žalobkyní, žalovaný vyhrožoval, že odstranění provede sám.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Své stanovisko odůvodnil tím, že žalobkyně nemohla být v dobré víře, že je vlastníkem předmětné části pozemků, když v dobré víře nebyla její právní předchůdkyně. Své stanovisko odůvodnil tím, že historickým vlastníkem veškerého souboru nemovitých věcí, včetně staveb, byla rodina žalovaného. Jeho matka, které byl následně restituční nárok vydán, posléze převedla nemovité věci do vlastnictví žalovaného. , jméno FO, si byla dobře vědoma situace, že firma prováděla vrt studny mimo její pozemek. Při následném jednání vodoprávního úřadu žalovaný tuto situaci důvodně namítal. V rozhodné době nebylo na pozemcích žádné oplocení, které by rozhraničovalo pozemky. Skutečnost, že v určitých časových úsecích bylo na sloupky, které se nacházely na pozemku žalovaného, navěšeno pletivo, bylo pouze z důvodu, že toto žalovaný umožnil z dobré vůle, aby žalobkyni neutíkal pes.3. Podle § 1089 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví (odst. 1). Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby (odst. 2).4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla vlastnické právo mimo jiné k nemovitým věcem par. č. , číslo, a , číslo, v katastrálním území , katastrální území, kupní smlouvou ze dne , datum, od paní , jméno FO, . , jméno FO, tyto nemovité věci nabyla v roce , rok, od společnosti , právnická osoba, , smlouvou ze dne , datum, . Dále má soud za prokázané, že v terénu byla hranice předmětných pozemků vyznačena oplocením. Při stavbě nového oplocení, bylo toto oplocení umístěno v místě původního plotu. Bylo také prokázáno, že žalovaný při jednání správního orgánu za přítomnosti paní , jméno FO, dne , datum, namítal, že studna se nachází na jeho pozemku a že nechá provést geometrické zaměření. Později žalovaný skutečně nechal provést toto zaměření a dopisem ze dne , datum, žalobkyni vyzval k odstranění plotu z jeho pozemku. Současně žalobkyni seznámil s přesně vytýčenými hranicemi pozemku.5. Nabytí vlastnického práva k výše uvedeným pozemkům žalobkyní je prokazováno notářským zápisem , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky v , adresa, č. , číslo, . Předchozí nabytí vlastnického práva k těmto nemovitým věcem paní , jméno FO, vyplývá z kupní smlouvy ze dne , datum, . Existence oplocení „na hranici“ pozemků je prokazována zejména předloženou rozsáhlou fotodokumentací a výpověďmi svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, a v neposlední řadě také ohledáním soudem na místě samém. Stavba nového oplocení a jeho umístění v místě původního plotu pak vyplývá především z výpovědi svědka , jméno FO, , který toto nové oplocení prováděl. Námitka žalovaného o tom, že se studna nachází na jeho pozemku, a povědomí původní vlastnice pozemků o této skutečnosti vyplývá z protokolu o jednání správního orgánu ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, . Provedení nového zaměření a výzva žalovaného k odstranění nesprávně umístěného plotu vyplývá z jeho výzvy ze dne , datum, . Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti.6. K ostatním důkazům, které byly v tomto řízení provedeny a které nejsou uvedeny výše, soud při rozhodování ve věci nepřihlížel, neboť pro posouzení věci nebyly podstatné s ohledem na dále uvedené závěry soudu7. Nejprve se soud podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), zabýval otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem k podání žaloby na určení vlastnického práva k předmětné části nemovitých věcí. Výsledek tohoto řízení, tj. určení vlastnického práva, bude mít vliv na právní postavení žalobkyně i žalovaného. Současně se jedná o určení vlastnictví k nemovité věci, kdy změny v zápisu v katastru nemovitostí lze dosáhnout pouze na základě rozhodnutí soudu. Je tak dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobkyně.8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětné části pozemků, jak je specifikováno ve výroku I. Bylo prokázáno, že žalobkyně byla v dobré víře, že hranice pozemků je tvořena plotem, který na místě stál. Současně bylo prokázáno, že žalobkyně s plotem na hranici pozemků nijak „nemanipulovala“. Při prodeji, ani později až do roku , rok, , kdy žalovaný nechal znovu zaměřit hranice pozemků, neměla žalobkyně žádné informace o tom, že by byla jakákoli pochybnost o hranicích jednotlivých pozemků. Uvedené skutečnosti jednoznačně vyplývají z kupní smlouvy, kterou žalobkyně nemovité věci nabyla, výslechem svědků, připojenou fotodokumentací a konečně i ohledáním soudem na místě samém. Z těchto důkazů je zřejmé, že oplocení vedlo jinde, než byla skutečná hranice pozemků. Současně je zřejmé, že toto oplocení nebylo za držby žalobkyně nijak posouváno či měněno. Žalobkyně ani neměla žádnou informaci o spornosti hranic pozemků. Žalobkyně tak byla v dobré víře, že je vlastníkem předmětné části pozemků. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, vyplývá, že právě ona za svoji matku, bývalou vlastnici nemovitých věcí , jméno FO, , jednala o prodeji předmětných nemovitých věcí – , nemovitost, , název, s pozemky – žalobkyni. Sama přitom nevěděla, že je zde jakýkoli spor o vlastnictví pozemků či hranic těchto pozemků. Z toho důvodu žádné takové informace žalobkyni ani nemohla předat. Z provedeného dokazování je také zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně paní , jméno FO, nemohla být v dobré víře ohledně vlastnictví sporné části pozemků, když sama nemovitosti zakoupila smlouvou ze dne , datum, a pouze , počet, měsíce poté žalovaný při vodoprávním řízení upozorňoval na své vlastnické právo k dotčené části pozemků. Tato „nepoctivost“ paní , jméno FO, ovšem nebrání tomu, aby žalobkyně vydržela vlastnické právo (§ 1089 odst. 2 ObčZ).9. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně byla v dobré víře, že je vlastníkem dotčených částí pozemků, které fakticky náležely žalovanému, když od nabytí vlastnického práva kupní smlouvou z roku , rok, až minimálně do roku , rok, neměla žádné informace o právu žalovaného. Sama vycházela z hranic pozemků v terénu vyznačených plotem. Z těchto důvodů žalobkyně nabyla vlastnické právo k části dotčených pozemků vydržením podle § 1089 odst. 1 ObčZ.10. O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením, neboť výše těchto nákladů není zatím zcela známa, když dosud nebylo rozhodnuto o všech nákladech na důkazy (svědečném). Až bude známa výše všech nákladů, bude o nich rozhodnuto samostatným usnesením.11. Součástí tohoto rozsudku je geometrický plán, což soud zohlednil ve výroku III.