17 C 250/2024-34 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 4. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím, když žalobu odůvodnila tím, že původní věřitelka, spol. , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou však není schopna doložit. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem 20 000 Kč, v platbách po 16 000 Kč dne , datum, a 2 000 Kč dne , datum, , na bankovní účet žalované. Žalovaná však finanční prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně nevrátila, žalobkyně tyto nárokuje z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi shora uvedenou právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.2. K výzvě soudu k odstranění vad žaloby, podáním ze dne 5. 9. 2024, byla stran žalobkyně žaloba vzata částečně zpět, konkrétně žalobkyně vzala zpět žalobu co do vzneseného nároku na zaplacení částky 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 29. 8. 2023 do zaplacení. Řízení bylo proto v souladu s ust. § § 96 odst. 1, 2 OSŘ v této části zastaveno, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K soudem nařízenému jednání se žalobkyně ani žalovaná nedostavily.4. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 16 000 Kč a 2 000 Kč, kterou žalovaná nevrátila. Soud proto nařídil jednání, v rámci kterého měl v úmyslu žalobkyni poučit dle příslušných ustanovení zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) k označení důkazů prokazujících, že je žalobkyně vůbec ve věci aktivně legitimována, k označení důkazů, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení včetně jeho příslušenství je vznesen oprávněně, a rovněž žalobkyni poučit o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu ust. § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, přičemž návrh na vydání elektronického platebního rozkazu obsahuje tvrzení, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi spol. , právnická osoba, a žalobkyní, následně v doplnění žaloby ze dne 5. 9. 2024 je pak tvrzeno, že smlouva o postoupení pohledávek je uzavřena mezi spol. , právnická osoba, a jinou společností - , právnická osoba, , navíc ze dne , datum, (nikoli , datum, ), bez uvedení jakýchkoli bližších tvrzení. Lze tedy konstatovat, že již v tvrzeních žalobkyně ohledně její aktivní legitimace jsou zcela zásadní rozpory. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Vzhledem k vývoji řízení a zejména pak konaného jednání, soud zamítl pro nadbytečnost návrh žalobce na vyžádání informace od banky, kdo byl majitelem a disponentem žalobkyní uvedeného bankovního účtu. Soud závěrem dodává, že k označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde navrhla pouze provedení důkazu dotazem na banku žalované, zda byly v měsíci únoru 2022 provedeny platby. Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Soud si přitom nemůže svévolně vybírat, které z přiložených listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže) k důkazu provede a které nikoliv. Ze všech výše uvedených důvodů byla žaloba ve zbylém rozsahu zamítnuta, stejně jako ze shodných důvodů v mnoha dalších řízeních vedených u zdejšího soudu.5. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ., když plně procesně úspěšná byla žalovaná. Žalovaná však žádné náklady neuplatňovala a dle názoru soudu jí ani žádné nevznikly.