14 C 140/2025-39 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 43 488 K č s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, (dále též jako „věřitel“) smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut dne , datum, úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 600,33 Kč a úroku ve výši 887,67 Kč nejpozději do , datum, , což dosud neučinil. Pohledávka věřitele ze shora uvedené smlouvy za žalovaným byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 600,33 Kč, smluvního úroku ve výši 887,67 Kč a úroku z prodlení z částky 43 488 Kč od , datum, do zaplacení.2. Ve věci bylo nejdříve rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Chebu č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , který žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 488 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 488 Kč od , datum, do zaplacení. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor, který odůvodnil tvrzením, že z doložených listin není prokázáno, že k uzavření úvěrové smlouvy mezi věřitelem a žalovaným došlo, pouze to, že věřitel poskytl žalovanému částku 30 000 Kč poukázáním na jeho bankovní účet. Soud by tak dle podle názoru žalovaného měl posoudit nárok žalobkyně toliko jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení v dosud nesplacené výši. Dále uvedl, že se domnívá, že půjčeno částku vrátil a k jednání se pokusí své tvrzení doložit.3. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, částku 30 000 Kč, kterou mu zaslala na jeho účet u , Anonymizováno, , kdy toto je prokázané i potvrzením banky. Žalovaný prostřednictví právního zástupce při jednání dne , datum, předložil potvrzení banky o provedení transakce, kterým doložil, že právní předchůdkyni žalobkyně uhradil půjčenou částku, a to téhož dne, kdy mu byla půjčena, tedy , datum, ve výši 38 448 Kč, tedy ve výši, jakou byl povinen vrátit podle článku II, bod 2 písmeno a) Smlouvy. Z potvrzení banky o platbě (splátce) bylo zjištěno, že částka byla splacena na účet, který odpovídá smlouvě, pod variabilním symbolem, který odpovídá rodnému číslu žalovaného a ve výši požadované smlouvou, fakticky o 13 haléřů více.4. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil dlužnou částku před podáním žaloby, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.5. Výrokem II. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) o nákladech řízení, kdy účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalovaného tvoří náklady právního zastoupení a to za převzetí věci, podaný odpor, vyjádření k žalobě, porada s klientem dne , datum, a účast u jednání dne , datum, , celkem pět úkonů při ceně za jeden úkon 2 860 Kč, pět náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a cestovné z Plzně do Chebu a zpět osobní automobilem, při ceně benzínu 35,80 Kč/l, spotřebě 4,8 l/100km, ceně za opotřebení vozidla 5,80 Kč/km a vzdálenosti 120 km jedna cesta z Plzně do Chebu a zpět ve výši 1 805 Kč a paušálu za ztrátu času na cestě 150 Kč za 30 minut, kdy jedna cesta trvá 125 min, ve výši 1 500 Kč. Celkem náklady 19 855 Kč. Soud přiznal žalovanému, který byl zcela úspěšný náklady řízení proti žalobci, který úspěšný nebyl.