14 C 207/2025-59 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 17. 9. 2025 se žalobce domáhal určení, že je dědicem po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé dne , datum, a to z titulu osoby, která se zůstavitelkou žila nejméně rok před smrtí ve společné domácnosti a pečovala o ni. Uvedl, že se zůstavitelkou žil od svého dětství, celkem , počet, let. Zůstavitelka ho měla v a pěstounské péči a byla pro něj nejbližší osobou, kdy ji vnímal jako svoji matku. Dosažením jeho zletilosti se na soužití nic neměnilo, a to až do smrti zůstavitelky, která žalobci zemřela v náručí dne , datum, . Svého práva na pozůstalost se domáhá žalobou, neboť nebyl účastníkem dědického řízení, ač podle svého názoru jím být měl a měl dědit jako dědic ze druhé třídy dědiců dle § 1636 občanského zákoníku.2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla žalobu zamítnout, neboť žalobce nebyl synem zůstavitelky, byl pouze v její pěstounské péči. Ona je jediným potomkem zůstavitelky a dědila ze zákona v první třídě dědiců, jako jediná dědička. Zůstavitelka nezanechala závěť a dědilo se ze zákona dle § 1635 občanského zákoníku. Žalobce nebyl zůstavitelkou osvojen, byl pouze v její pěstounské péči a nemá zákonný nárok na dědění po zůstavitelce.3. Soud provedl dokazování listinami, které žalobce připojil k žalobě a navrhl k důkazu, kdy v osobním prohlášení z , datum, žalobce popisuje soužití se zůstavitelkou. Z usnesení , název soudu, č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, bylo zjištěno, že bylo rozhodováno o přípustnosti převzetí a držení žalované ve zdravotním zařízení. Z Příkazní smlouvy z , datum, žalovaná při svém pobytu v , zařízení, uzavřela se zařízením Příkazní smlouvu, aby z jejích prostředků nadále byly hrazené potřebné platby. Ze stížnosti na postup soudní komisařky bylo zjištěno, že žalobce se stále domáhá osobní účasti v pozůstalostním řízení, kdy se považuje za dědice podle § 1636 občanského zákoníku. Z listu o prohlídce zemřelého, záznamu o výjezdu zdravotnické záchranné služby a vyrozumění o šetření od Policie ČR bylo zjištěno, že ohledně smrti zůstavitelky nebyly zjištěné žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by byl spáchán trestný čin. Z dopisu biologické matky žalobce bylo zjištěno, že žalobce byl v péči zůstavitelky. Ze spisu , název soudu, sp.zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že projednáním dědictví byla pověřena notářka , notářka, , která provedla lustraci v základních registrech a zjistila, že jediným potomkem zůstavitelky je žalovaná. Zůstavitelka byla svobodná. Žalobce je potomkem jiných rodičů, nikoliv zůstavitelky. Z protokolu o předběžném šetření sepsaným s vypravitelem pohřbu a žalovanou pak notářka zjistila, že zůstavitelka nezanechala závěť ani jiné pořízení pro případ smrti, měla jedinou dceru, byla vlastníkem bytové jednotky. Z protokolu ze dne , datum, bylo zjištěno, že soudní komisařka vyslechla žalobce v pozůstalostním řízení, poučila ho, jakým způsobem musí prokázat jím tvrzenou dědickou nezpůsobilost dcery zůstavitelky. Z rozsudku , název soudu, č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce v době své nezletilosti byl svěřen do pěstounské péče zůstavitelky. Z usnesení č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, bylo prokázáno, že bylo potvrzeno nabytí dědictví jediné dceři zůstavitelky , Jméno žalované, .4. Žalobce byl soudem poučen o dědické posloupnosti, kdy dědění v první dědické třídě brání dědění v dalších dědických třídách. Dále byl poučen, že jedině prokázáním svého osvojení zůstavitelkou, by byl dědicem v první dědické třídě. Také byl poučen o dědické nezpůsobilosti podle § 1481 o.z., a jak by měl jím tvrzenou dědickou nezpůsobilost dcery zůstavitelky prokázat. Ohledně žalobcem namítané nesvéprávnosti žalované byl poučen, že případné omezení svéprávnosti dědice nic nemění na dědické posloupnosti. Žalobce navrhl svůj účastnickým výslech a doložil doklad o žádosti žalované o ubytování v azylovém domě a rozhodnutí , právnická osoba, z , datum, , kterým nebylo vyhověno žádosti o odstranění tvrdosti zákona při zamítnutí žádosti o přiznání invalidního důchodu pro žalovanou. Lustrací v , název aplikace, bylo zjištěno, že žalovaná nebyla omezena ve svéprávnosti, žádné řízení o svéprávnosti se u , název soudu, nevedlo. Nebyla ani odsouzena v žádném trestní řízení, kdy jediné řízení, které se u , název soudu, , Anonymizováno, vedlo pod sp. zn. , spisová značka, bylo postoupeno jako přestupek, jednalo se o křivé obvinění a zůstavitelka v něm vůbec nefigurovala.5. V účastnickém výslechu žalobce znova podrobně popsal soužití se zůstavitelkou a poslední dny jejího života a to, co následovalo po její smrti, kdy vypravitel pohřbu uzamkl byt zůstavitelky a znemožnil mu ho po nějakou dobu užívat. Znova zopakoval, proč se domnívá, že by měl dědit ve druhé třídě dědiců, protože žalovaná není způsobilá dědit pro duševní nemoc. Uvedl, že žalovaná nemá činit žádné právní jednání, neboť je dle jeho názoru k nim nezpůsobilá a měla by být zastoupena opatrovníkem, kterým by mohl být on sám.6. Soud zamítl důkaz vyšetřením duševního stavu žalované, když omezení svéprávnosti dědice nemá vliv na jeho dědické právo, pouze by byl v pozůstalostním řízení zastoupen opatrovníkem, jehož úkony by pak schvaloval opatrovnický soud. V pozůstalostním řízení po , jméno FO, byla jediná zákonná dědička, dcera zůstavitelky, která nebyla omezena ve svéprávnosti a bylo jí přiznáno celé dědictví. Pokud by ve svéprávnosti omezena byla, pak by dědila ve stejném rozsahu a s nabytým dědictvím by v rozsahu jejího omezení nakládal její stálý opatrovník, který by patrně hájil její zájmy tak, že by zamezil neoprávněnému užívání bytu žalobcem. V tomto řízení neměl soud o svéprávnosti či neschopnosti se řádně hájit u žalované pochybnosti, kdy se k žalobě věcně a smysluplně vyjádřila, v řízení byla úspěšná a žádná újma jí nevznikla.7. Soud zamítl jako nadbytečné následující důkazy: důkaz trestním oznámením podaným žalobcem na vypravitele pohřbu , jméno FO, , neboť ani výsledek případného trestního řízení s vypravitelem pohřbu na dědickém právu žalované nic nemění. Dále důkaz tvrzením, že soudní komisařka při projednání dědictví nebyla nestranná, kdy z celého pozůstalostního spisu nic takového neplyne. Soudní komisařka jednala se zjištěným okruhem dědiců, žalobce byl poučen ohledně dědického práva i dědické nezpůsobilosti. Dále zamítl důkaz výslechy svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, , neboť k podstatě tohoto sporu by jejich výslechy nebyly přínosem.8. Soud zamítl důkaz výslechem žalované, který navrhoval žalobce, a žalovaná měla být vyslechnuta k soužití se svojí matkou, k průběhu léčení její matky, k tomu, zda ona dala , jméno FO, souhlas s výměnou zámků a o průběhu notářského řízení. Soud považuje výslech nadbytečným, kdy skutečnosti, které chtěl žalobce pomocí výslechu prokázat nesměřují k podstatě žaloby o určení jeho dědického práva a jejich zjištění by na dědickém právu žalobce, respektive na skutečnosti, že není dědicem v první třídě dědiců, nemohly nic změnit.9. Podle § 1635 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „občanský zákoník“, v první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich rovným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti; totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka.10. Podle § 1636 odst. 1, 2 občanského zákoníku, nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.11. Podle § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb. zákona o zvláštních řízení soudních, dále jen z.ř.s., tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.12. Podle § 1481 občanského zákoníku z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitel k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstavitele překazil nebo poslední pořízení zůstavitele zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.13. Žalobce podal určovací žalobu podle § 189 odst. 2 z.ř.s., ale zde neprokázal naléhavý právní zájem na určovací žalobě, neboť není osobou, která má právo k pozůstalosti, není dědicem a správně nebyl brán jako účastník pozůstalostního řízení.14. Žalobce podal žalobu, kdy uplatňuje jím tvrzené dědické právo jako spolužijící osoba se zůstavitelkou dle § 1636 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Zůstavitelka nezanechala závěť ani jiné pořízení pro případ smrti, byla svobodná a měla jedinou dceru (žalovanou). K dědění došlo ze zákona, kdy v