14 C 253/2025-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Vznesený nárok odůvodnila tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodával právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, . Žalované byl odběr elektřiny za období od , datum, do , datum, vyúčtován fakturou na částku 18 820,33 Kč, splatnou dne 20. 11. 2023, na níž žalovaná uhradila toliko 1 100,59 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni 25. 6. 2025.2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , číslo, je prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, . Žalované byl odběr za období od , datum, do , datum, vyúčtován fakturou VS , var. symbol, na částku 18 820,33 Kč, splatnou dne 20. 11. 2023, kdy na uvedenou fakturu žalovaná uhradila pouze 1 100,59 Kč (na základě tvrzení žalobkyně, které žalovaná žádným způsobem nerozporovala). K úhradě tak žalované nadále zbývá částka 17 719,74 Kč. Žalobkyně prokázala, že jí byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení ze dne , datum, s účinností ke dni 25. 6. 2025. Žalobkyně následně neúspěšně vyzvala žalovanou k úhradě předmětné dlužné faktury prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 1. 7. 2025.4. Vzniklý právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), za podmínek stanovených zejména § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Na základě těchto smluv vznikla právnímu předchůdci žalobkyně povinnost dodávat žalované elektrickou energii při současné povinnosti žalované hradit její cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaná tuto povinnost nesplnila. Břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ i břemeno důkazní dle § 120 odst. 1 OSŘ ve vztahu k zaplacení celé účtované částky leželo na žalované, která však žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila, a proto ani neoznačila důkazy na podporu takových tvrzení. Soud tedy vycházel ze žalobních tvrzení korespondujících s předloženými listinnými důkazy, a žalobě tak v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalované uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ.5. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 5 AT v celkové výši 1 200 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.