17 C 254/2025-30 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím, když žalobu odůvodnila tím, že původní věřitelka, , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, nebo , právnická osoba, ) poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, konkrétně částku ve výši 3 000 Kč dne 31. 12. 2023, 1 000 Kč dne 2. 1. 2024, 1 000 Kč dne 2. 1. 2024, 1 000 Kč dne 2. 1. 2024, 1 300 Kč dne 3. 1. 2024, 2 000 Kč dne 3. 1. 2024, 1 300 Kč dne 6. 1. 2024, 2 000 Kč dne 7. 1. 2024, 1 200 Kč dne 7. 1. 2024, 1 200 Kč dne 7. 1. 2024 a to převodem na bankovní účet žalovaného, pod VS , var. symbol, , žalovaný tuto částku původní věřitelce nevrátil. Žalobkyně částku ve výši 15 000 Kč požaduje z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ,) IČ , IČO, a , právnická osoba, , IČ , IČO, , která pak dne , datum, uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K soudem nařízenému jednání se žalobkyně ani žalovaný nedostavili.3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že uzavřenou smlouvu žalobkyně není schopna doložit a nárokuje částku z titulu bezdůvodného obohacení. K důkazům navrhla toliko, aby soud proved k důkazu doložené výpisy z bankovního účtu původního věřitele či případně potvrzení o provedené platbě od platební brány , právnická osoba, a dále žádala soud, aby učinil dotaz na banku žalovaného , peněžní ústav, , zda byly ve prospěch žalobkyní specifikovaného účtu provedeny platby a zda byl tento účet žalovaného či k němu měl dispoziční oprávnění. Další důkazy navrženy nebyly. Soud v rámci přípravy jednání žalobkyni vyzval usnesením ze dne 13. listopadu 2025, č. j. 17 C 254/2025-18 k doplnění tvrzení, jakož i označení důkazů, dále bylo soudem nařízeno jednání, v rámci kterého měl soud v úmyslu žalobkyni poučit dle příslušných ustanovení zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) k označení důkazů prokazujících, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, rovněž žalobkyni poučit o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Závěrem soud dodává, že k označení důkazů k prokázání svých tvrzení je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma výše uvedených důkazů, žádné další neuvedla. Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Soud si přitom nemůže svévolně vybírat, které z přiložených listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže) k důkazu provede a které nikoliv. Ze všech výše uvedených důvodů byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, stejně jako ze shodných důvodů v mnoha dalších řízeních vedených u zdejšího soudu.4. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ., když plně procesně úspěšný byl žalovaný. Žalovaný však žádné náklady neuplatňoval a dle názoru soudu mu ani žádné nevznikly.