10 C 61/2026-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu uzavřené smlouvy. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 4. 8. 2020 smlouvu o povoleném debetu č. 4510//151104802/PD. V této smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 24 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit také poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle předmětné smlouvy. Úvěr byl ke dni 17. 3. 2025 zesplatněn. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 23 999,88 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 919,48 Kč a z dlužných poplatků ve výši 499 Kč. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 10. 2025 mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, .2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 4. 8. 2020 smlouvu o povoleném debetu č. 4510//151104802/PD. V této smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 24 000 Kč a žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % p. a. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit také poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle předmětné smlouvy. Původní věřitel svou povinnost z úvěrové smlouvy splnil a žalovanému předmětný úvěr poskytl. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. V souladu s obchodními podmínkami přistoupila banka dne 17. 3. 2025 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 23 999,88 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 919,48 Kč a z dlužných poplatků ve výši 499 Kč. Dlužné poplatky ve výši 499 Kč tvoří naúčtované poplatky za zaslání výzvy k úhradě dluhu od původního věřitele , právnická osoba, ., a to dne 6. 9. 2024 dle čl. II. v tabulce bod 6. předmětné smlouvy, a dle Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, kde je v čl. 8.1. Ostatní služby v bodě 5. uvedeno, že výzva k zaplacení dluhu činí výši 499 Kč. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 10. 2025 mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Žalovaný nijak nerozporoval, že ve výroku uvedenou částku nezaplatil. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně a to dne 12. 11. 2025.5. Výše uvedenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobkyně splnil svůj závazek, který mu z této smlouvy vyplýval a poskytl žalovanému úvěr ve shora uvedené výši. Žalovaný však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnil. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána vůči žalovanému po právu, proto jí soud v rozsahu uvedeném ve výroku I., vyhověl. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. A rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala.6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek ve výši 980 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta ve výši 2 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 3 úkony právní služby ve výši 6 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby celkem ve výši 1 350 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 450 Kč. Advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.