11 C 122/2025-94 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se v řízení domáhala určení vlastnického práva k pozemku uvedenému ve výroku I. tohoto rozsudku (v podobě vymezené rozdělovacím geometrickým plánem , jméno FO, , adresa, , který dotčený pozemek rozdělil do tří části na pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, ) s tím, že již od 1. 9. 1992 je vlastnicí přilehlého pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova bez č. p., a dále pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je rovněž budova bez č. p., oba v katastrálním území , adresa, , které nabyla v privatizaci již jako oplocené, přičemž v rámci zaploceného areálu provozu pekárny od té doby nerušeně užívá též sporný pozemek parc. č. , Anonymizováno, , který byl oddělen od původního pozemku parc. č. , Anonymizováno, v rámci soudního smíru schváleného mezi žalovanou a , Anonymizováno, , adresa, v řízení vedeném u nadepsaného soudu pod sp. zn. 20 C 160/2013. Sporný pozemek parc. č. , Anonymizováno, přitom žalobkyně již od r. 1992 nepřetržitě drží a užívá, zajišťuje jeho úklid a průběžnou údržbu, včetně údržby oplocení, v rámci provozu skladu , Anonymizováno, v oploceném areálu. Žalobkyně dále poukazovala na skutečnost, že areál provozu byl zaplocen (tj. včetně sporného pozemku) již od 70. let minulého století, oplocení je rovněž výslovně uvedeno v privatizačním projektu a výměra sporného pozemku představuje 44,5 % výměry pozemků ve vlastnictví žalobkyně. Navíc žalobkyně zdůraznila, že žalovaná o pozemek nikdy v minulosti neprojevila zájem, neudržovala jej, k pozemku navíc neměla přístup a ani o něj nikdy nepožádala.2. Žalovaná v řízení namítala, že původní pozemek parc. č. , Anonymizováno, , z něhož posléze sporný pozemek v rámci smíru s městem , adresa, vznikl, byl v r. 1992 z prodeje v privatizaci prokazatelně vyloučen a žalobkyně si tak musela být vědoma toho, že pozemek nikdy nenabyla a nebyla oprávněna jej užívat. Držba žalobkyně tak byla podle žalované nepoctivá již na základě této skutečnosti zřejmé z privatizačního projektu. Ze zmínky o oplocení v privatizačním projektu nelze dle žalované usuzovat na převzetí celého oploceného pozemku.3. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že sporný pozemek užívá žalobkyně v zaploceném areálu v rámci provozu skladu , Anonymizováno, , že žalovaná přinejmenším od r. 1992 ve vztahu k předmětnému pozemku vlastnické právo v žádné z jeho složek fakticky nevykonávala (neužívala jej) a prakticky až do r. 2023 nikdy vůči žalobkyni neprezentovala jakýkoliv zájem ujmout se výkonu práv vlastníka.4. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. st. , Anonymizováno, , jejichž součástí jsou budovy bez č. p., a žalovaná je zapsána jako výlučná vlastnice sporného pozemku, který vznikl v r. 2015 oddělením z původního pozemku parc. č. , Anonymizováno, na základě oddělovacího geometrického plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , jak vyplynulo z usnesení nadepsaného soudu ze dne 28. 1. 2015, č. j. 20 C 160/2013-79, jehož součástí byl citovaný geometrický plán. Uvedené skutečnosti byly koneckonců v řízení nesporné. Z uvedeného geometrického plánu je pak dále zřejmé, že sporný pozemek úzce přiléhá ke stavbám budov ve vlastnictví žalobce, přičemž plocha stavebních pozemků pod budovami ve vlastnictví žalobkyně je tvořena nejen samotnou zastavěnou plochou, nýbrž i nezastavěnými manipulačními plochami (tj. jde o součást pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v rozsahu, v němž není zastavěn budovou). Z relevantních částí privatizačního projektu a kupní smlouvy ze dne 19. 8. 1992 je zřejmé tolik, že žalobkyně nabyla v r. 1992 na základě veřejné dražby vlastnictví k privatizované jednotce skladu surovin na , Anonymizováno, , jméno FO, v , Anonymizováno, , jak je umístěn na stavebních pozemcích parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, resp. , Anonymizováno, m2, zatímco pozemek parc. č. , Anonymizováno, (sic!) o výměře , Anonymizováno, m2 bude převeden do majetku města , adresa, . V rámci relevantní pasáže privatizačního projektu předmětného dřevěného skladu je zmíněna historie přechodu předmětu privatizace do vlastnictví státu, kdy zápis je uzavřen heslovitou poznámkou o tom, že oplocení skladu bylo zřízeno v rámci investiční výstavby v r. 1979, což koneckonců nepřímo vyplývá též ze zápisu z komisionálního řízení ze dne 3. 6. 1976. Teprve výzvou ze dne 15. 3. 2023 žalovaná poprvé vůči žalobkyni prezentovala zájem vykonávat své vlastnické právo a žalobkyně se tak poprvé od r. 1992 dozvěděla, že právo k pozemku, který doposud výlučně užívala v rámci svého zaploceného areálu, nárokuje jiná osoba, jak plyne z obsahu uvedené výzvy. Nadto pak z ohlášení příslušnosti hospodařit ze dne 31. 3. 2015 je zřejmé, že žalovaná teprve v r. 2015 přistoupila ke zjednání knihovního pořádku a ohlásila svou příslušnost hospodařit s majetkem (tj. se sporným pozemkem), se kterým do té doby žádná jiná organizační složka státu nehospodařila. K tomu přitom došlo očividně teprve v návaznosti na řízení vedené před nadepsaným soudem sp. zn. 20 C 160/2013, v němž se město , adresa, domáhalo ve vztahu k žalované určení svého vlastnictví k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , z něhož sporný pozemek v této souvislosti posléze vznikl, jak vyplývá ze žaloby v uvedené věci. Je zcela evidentní, že až do r. 2013 ani město , adresa, , ani žalovaná neměli tušení tom, že by jim mohl pozemek parc. č. , Anonymizováno, (resp. jeho sporná část) vůbec náležet. Takové povědomí žalovaná zjevně nabyla teprve na základě posléze provedených šetření, ani tak však své vlastnické právo nevykonávala a jeho výkonu se po žalobkyni nedomáhala až do r. 2023, jak plyne z výše uvedeného. Z účastnického výslechu jednatele žalobkyně je přitom zřejmé, že žalobkyně předmětný pozemek nerušeně užívala od doby privatizace až doposud v rámci provozu zaploceného areálu skladu , Anonymizováno, , kdy během tohoto užívání prováděla pravidelnou údržbu, opravy a obhospodařování jak sporného pozemku, tak oplocení okolo areálu. Současné umístění oplocení je umístěno na hranicích sporného pozemku, jak patrno i z doložené fotodokumentace. Navíc ve vjezdové části areálu je na sporném pozemku umístěna nákladová rampa, jak rovněž potvrdil vyslýchaný jednatel žalobkyně. Dlužno ovšem dodat, že skutkové okolnosti žalovaná v řízení nijak nezpochybňovala.5. Domáhá-li se žalobkyně určení vlastnického práva k pozemku, jehož vlastníkem je v katastru nemovitostí evidován někdo jiný, má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Podle ustanovení § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pak platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. K řádnému vydržení vlastnického práva k nemovité věci se vyžaduje nepřerušená držba trvající deset let (§ 1091 odst. 2 občanského zákoníku). V dané věci nemá soud jakýchkoliv pochyb, že žalobkyně držela a jako vlastník nerušeně užívala sporný pozemek po dobu více než třiceti let, aniž by k tomuto žalovaná vznesla jakékoliv výhrady nebo se domáhala výkonu svých vlastnických práv. Pokud žalobkyně v privatizaci nabývala oplocený areál skladu, mohla se důvodně domnívat, že jej nabyla právě v hranicích faktických značených v terénu oplocením, což je jeden z případů typického značení mezí pozemků. Lze v oboru práv k nemovitostem obhajitelně konstruovat skutkovou domněnku, že hranice fakticky značené v terénu odpovídají relevantnímu právnímu stavu (v minulosti dokonce žádným jiným způsobem hranice práv vymezovat ani nešlo, přesné vymezení přináší teprve moderní technologie), pokud nejsou vztahy poměry mezi sousedními pozemky v relevantní době zpochybněny. Žalobkyně v rámci privatizace nenabývala své pozemky pouze v tom rozsahu, jak byly zastavěny budovami, nýbrž včetně rozsáhlé manipulační plochy přiléhající k budovám. Právní úprava přitom nepředpokládá, že by žalobkyně při nabytí měla povinnost provádět nějaká zaměření skutečného průběhu vlastnických hranic ve vazbě na zákresy v katastrální mapě, tím spíše když nabývala od žalované. Sama žalovaná přitom dominantní část doby držby žalobkyně ani netušila, že by měla v daném prostoru vůbec nějaké pozemky vlastnit, neboť nezajistila knihovní pořádek, ač tak učinit měla a mohla. Takový stav je přitom krajně nežádoucí a právní úpravy mu čelí mj. právě prostřednictvím institutu vydržení (s vlastnictvím každé nemovitosti pojí se zejména celá řada povinností). Především je ovšem nutno zdůraznit, že žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by žalobkyně nabývala držbu v nepoctivém úmyslu, neboť skutečnosti namítané žalovanou nepoctivý úmysl nezakládají (skutečnost, že nějaká věc není předmětem nabývacího právního jednání je naopak