2 C 170/2022-15 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného ve výši [částka] a přirážky k jízdnému ve výši [částka] za dvě jízdy bez platného jízdního dokladu linkami městské hromadné dopravy provozovanou [anonymizováno] podnikem [územní celek], a.s. (dále jen„ dopravce“) ve dnech [datum] a [datum]. Dopravce smlouvou postoupil pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na podkladě spisu, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude jeho souhlas soud předpokládat. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. 3. Soud na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní, zejména zápisu o provedené přepravní kontrole, smluvních přepravních podmínek na linkách MHD provozovaných dopravcem, smlouvou o postoupení souboru pohledávek, přílohou k této smlouvě, oznámením postupitele o postoupení pohledávky, jakož i tarifem jízdného MHD učinil skutkových závěr, že žalovaný cestoval prostředkem veřejné hromadné dopravy osob bez platného jízdního dokladu. Dopravce pohledávku za žalovaným skládající se z jízdného a přirážky postoupil žalobkyni, což bylo žalovanému postupitelem oznámeno. 4. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném od 1. 5. 2013, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Podle § 18a odst. 1 písm. c) uvedeného zákona má řidič či jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem a průkazem dopravce právo uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžádat, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje. 5. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba je důvodná, pročež jí soud vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Soud, aplikuje ustanovení § 14b vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 7. 2014, přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu tvořenou zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou advokáta za tři úkony právní služby po [částka], paušální náhradou hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po [částka] a náhradou za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést, ve výši [částka]. Žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech.