2 C 58/2022-23 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovanými úroky z prodlení vyčíslenými z jednotlivých dlužných poplatků za dobu vždy od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou do dne vyhotovení žaloby z titulu nezaplacených televizních poplatků na základě zákona číslo 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, kterou splnil dne [datum]. Žalované období je od února 2020 do září 2021 ([částka] měsíčně). Jelikož žalovaný televizní poplatky řádně žalobkyni nezaplatil, požaduje též úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání na podkladě listinných důkazů obsažených ve spise, nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. 3. Soud na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní, zejména potvrzení o přihlášení poplatníka k televizním poplatkům – výpisu z evidence České pošty, s. p., a výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků adresované žalovanému učinil skutkový závěr, že žalovaný byl v žalovaném období přihlášen k evidenci poplatníků televizních poplatků, které však nezaplatil, ač k tomu byl žalobkyní vyzván. Součet kapitalizovaných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních poplatků za období počínaje vždy šestnáctého dne v daném měsíci činí ke dni podání žaloby částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku. 4. Projednávanou věc je třeba posuzovat podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), neboť se jedná o nároky na zaplacení televizních poplatků vzniklé za dobu platnosti a účinnosti tohoto zákona. 5. Z § 2 odst. 2, § 3 odst. 2, § 7 odst. 2 věta první a odst. 5 a § 8 odst. 8 zákona o televizních a rozhlasových poplatcích vyplývá, že povinnost platit televizní poplatky trvá po dobu, kdy je vlastník či držitel televizního přijímače evidován v evidenci poplatníků (dokud se řádně neodhlásí). Povinnost prokázat, že určitá osoba je vlastníkem televizního přijímače a tudíž je poplatníkem televizních poplatků, má žalobkyně jen v případě, že se tato osoba nepřihlásí do evidence poplatníků. Okamžikem přihlášení se do evidence poplatníků se na tohoto poplatníka též přenáší povinnost odhlásit se z evidence poplatníků v případě, přestal-li být poplatníkem podle tohoto zákona (§ 8 odst. 8 písm. a) uvedeného zákona). Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, pročež jí v celém rozsahu, tedy včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., vyhověl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., podle nichž má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění práva. Přiznaná částka ve výši [částka] se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny za právní zastoupení advokátem ve výši [částka] za dva úkony právní služby (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po [částka] (§ 14b odst. 5, § 13 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést, ve výši [částka].