6 C 7/2023-13 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se v řízení před soudem proti žalovanému domáhala vydání elektronického platebního rozkazu pro částku shora na tom skutkovém základu, že jde o postoupenou pohledávku, jejímž původním věřitelem byl [ulice] podnik [územní celek], a. s . Jde o nárok z přepravní smlouvy, když žalovaný se při přepravní kontrole 8. 11. 2019 neprokázal platným cestovním dokladem a jízdné a přirážku na místě nezaplatil. 2. Pokud byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, byl zrušen poté, co se ho žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř Ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle listin předložených žalobkyní. Účastníci sporu s tímto postupem souhlasili. 4. Listiny předložené žalobkyní, a to předžalobní výzva, zápis o přepravní kontrole, smlouva o postoupení pohledávky, tarif jízdného, smluvní přepravní podmínky prokazují následující. 5. Žalovaný cestoval 8. 11. 2019 prostředkem MHD Dopravního podniku [územní celek]. Při přepravní kontrole se neprokázal pověřené osobě platným cestovním dokladem. Jízdné ve výši 16 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč nezaplatil. O přepravní kontrole byl sepsán zápis. Žalovaný neplnil ani v dodatečné lhůtě. Původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 6. 2020 postoupil pohledávku za žalovaným současné žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn současně s předžalobní výzvou. 6. Po zhodnocení všech důkazů v řízení provedených soud uzavírá. Nárok žalobkyně je dán a je v souladu s uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávky, tak jak ji uzavřel původní věřitel se současnou žalobkyni ve smyslu § 1879 obč. zákoníku Smlouva prokazuje aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby. Vlastní nárok pak vyplývá z uzavřené přepravní smlouvy, tak jak ji účastníci uzavřeli ve smyslu § 2550 obč. zákoníku. Ostatně žalovaný v řízení před soudem netvrdil ani neprokazoval, že nárok žalobkyni nevznikl, případně že zanikl, ať už zaplacením či jiným způsobem. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku, když výše jízdného je v souladu s platným tarifem jízdného a přirážka není v rozporu s platnými právními předpisy (viz ustanovení § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. v platném znění). 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný se se zaplacením dlužné částky dostal do prodlení, soud přiznal žalobkyni i žádané příslušenství, jímž ve smyslu § 1970 obč. zákoníku je úrok z prodlení jako sankce za to, že nebylo zaplaceno řádně a včas. Výše úroku z prodlení odpovídá prováděcímu předpisu k tomuto ustanovení zákona, jímž je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a podle § 142a odst. 1 o. s. ř. Soud přiznal žalobkyni účelně vynaložené náklady s tímto sporem spojené. Jde o náklady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměnu advokátky podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění §14b. Jde o dva a půl úkonu právní pomoci po 200 Kč, třikrát režijní paušál po 100 Kč, a to povýšeno o DPH, když právní zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem. Celkem náklady řízení představují částku uvedenou ve výroku rozsudku.