14 C 17/2019-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 23 457,86 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne 20. 6. 2017 s žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží specifikovaného žalovaným. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník poplatků. Použití úvěru bylo účelově vázáno na nákup tohoto zboží. Žalobkyně tak poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 17 181 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o sjednaný úrok a poplatky v celkové výši 39 672 Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 551 Kč. Sjednaný úrok činil 33,23% p. a. a RPSN 38,81% p. a. Žalovaný však nezaplatil již třetí splátku splatnou dne 15. 9. 2017, dále splátky splatné 15. 10. 2017 až 15. 1. 2018 a žalobkyně proto celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 16. 1. 2018. Tím vznikl dluh na jistině 16 533,93Kč, na poplatcích za upomínky 450 Kč, na účelně vynaložených nákladech ve výši 200 Kč, na úroku z prodlení z nesplacených splátek 30 Kč, na smluvní pokutě za neuhrazené splátky 141 Kč a na smluvní pokutě za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny 3 620,93Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dne 29. 1. 2018, ovšem dlužnou částku neuhradil. Celkem tak dluží na nesplacených splátkách 2 512 Kč, na jistině 16 533,93Kč, na poplatcích za upomínky 450 Kč a 200 Kč za účelně vynaložené náklady, celkem částku 19 695,93Kč a dále smluvní pokutu 141 Kč a 3 620,93 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalobkyně uzavřela dne 20. 6. 2017 s žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží specifikovaného žalovaným. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník poplatků. Použití úvěru bylo účelově vázáno na nákup tohoto zboží. Žalobkyně tak poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 17 181 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o sjednaný úrok a poplatky v celkové výši 39 672 Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 551 Kč. Sjednaný úrok činil 33,23% p. a. a RPSN 38,81% p. a. Žalovaný však nezaplatil již třetí splátku splatnou dne 15. 9. 2017, dále splátky splatné 15. 10. 2017 až 15. 1. 2018 a žalobkyně proto celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 16. 1. 2018. Tím vznikl dluh na jistině 16 533,93Kč, na poplatcích za upomínky 450 Kč, na účelně vynaložených nákladech ve výši 200 Kč, na úroku z prodlení z nesplacených splátek 30 Kč, na smluvní pokutě za neuhrazené splátky 141 Kč a na smluvní pokutě za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny 3 620,93Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dne 29. 1. 2018, ovšem dlužnou částku neuhradil. Celkem tak dluží na nesplacených splátkách 2 512 Kč, na jistině 16 533,93Kč, na poplatcích za upomínky 450 Kč a 200 Kč za účelně vynaložené náklady, celkem částku 19 695,93Kč a dále smluvní pokutu 141 Kč a 3 620,93 Kč. Protože je žalovaný od 1. 3. 2018 v prodlení, je oprávněný i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a splátek do zesplatnění, tedy z částky 19 042,93Kč a dále na kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 16. 9. 2017 do 16. 1. 2018 z nezaplacených splátek. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, případně poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru či obchodních podmínkách. Žalobkyně smluvní povinnost splnila a poskytla žalovanému částku 17 181 Kč, ovšem žalovaný v rozporu se smlouvu dlužnou částku včetně úroku a poplatků ani z části nesplatil. 5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tyto úroky z prodlení se vztahují jednak k nesplaceným jednotlivým splátkám a byly kapitalizována částkou 30 Kč ke dni 16. 1. 2018 (zesplatnění úvěru) a jednak k dlužné částce 19 045,93 Kč. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 925 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 939 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 695 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 600 Kč ve výši 1 386 Kč.