14 C 314/2019-13 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 308 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne 19. 1. 2018 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] ve výši 9 000 Kč. Úvěr byl čerpán převodem peněžních prostředků na účet žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně obchodního úroku ve výši 2 072 Kč jednorázově do 17. 2. 2018. Žalovaná však v tomto termínu dluh nesplatila. Žalovaná se tak ocitla v prodlení a žalobkyně v souladu se smlouvu a obchodními podmínkami vyúčtovala dále poplatky za zasílané upomínky ve výši 150 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení, tedy částku 2 088 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalobkyně uzavřela dne 19. 1. 2018 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] ve výši 9 000 Kč. Úvěr byl čerpán převodem peněžních prostředků na účet žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně obchodního úroku ve výši 2 072 Kč jednorázově do 17. 2. 2018. Žalovaná však v tomto termínu dluh nesplatila. Žalovaná se tak ocitla v prodlení a žalobkyně v souladu se smlouvu a obchodními podmínkami vyúčtovala dále poplatky za zasílané upomínky ve výši 150 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení, tedy částku 2 088 Kč. Žalovaná je od 18. 2. 2018 v prodlení s plněním peněžitého dluhu a proto je důvodný požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. Podle ustanovení § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel smluvní povinnost splnil a poskytl žalované částku 9 000 Kč, ovšem žalovaná v rozporu se smlouvu dlužnou částku včetně úroku a poplatků ani z části nesplatila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 914,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 308 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 880 Kč ve výši 1 234,80 Kč.