14 C 320/2020-12 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 886 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela dne 21. 8. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Podle této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a ta se zavázala splatit tuto částku včetně úroku, poplatku za sjednání úvěru a inkasního poplatku v celkové výši 9 086 Kč nejpozději do 21. 10. 2018. To však žalovaná neučinila a zůstala dlužit částku 1 681,57Kč na jistině, 58,16Kč na úroku, 114,77Kč na poplatku za vyhodnocení úvěru, 634,77Kč na poplatku za sjednání úvěru a 396,73Kč na inkasním poplatku. Celková dlužná částka 2 886 Kč byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaná uzavřela dne 21. 8. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Podle této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a ta se zavázala splatit tuto částku včetně úroku, poplatku za sjednání úvěru a inkasního poplatku v celkové výši 9 086 Kč nejpozději do 21. 10. 2018. To však žalovaná neučinila a zůstala dlužit částku 1 681,57Kč na jistině, 58,16Kč na úroku, 114,77Kč na poplatku za vyhodnocení úvěru, 634,77Kč na poplatku za sjednání úvěru a 396,73Kč na inkasním poplatku. Celková dlužná částka 2 886 Kč byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Podle ustanovení § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel smluvní povinnost splnil a poskytl žalované částku 5 000 Kč, ovšem žalovaná v rozporu se smlouvu dlužnou částku včetně úroku a poplatků nesplatila. Pohledávka za žalovanou pak byla podle § 1895 o. z. postoupena na žalobkyni, která tak vstoupila do práv věřitele. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 886 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.