38 C 325/2020-28 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalované dodávala do odběrného místa na základě smlouvy ze dne 7. 11. 2016 elektrickou energii. Žalované byla vystavena faktura za odběr elektrické energie v období od 16. 1. 2018 do 14. 1. 2019 na částku 218 Kč, splatná dne 29. 1. 2019 a dále za období od 15. 1. 2019 do 12. 8. 2019 na částku 5 548 Kč, splatná dne 19. 9. 2019. Podle všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny byly žalované dále účtovány poplatky za zaslané upomínky ve výši 3x 240 Kč a za samostatné odpojení elektřiny ve výši 908 Kč. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila, a soud tedy jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 7. 11. 2016 žalobkyně jako dodavatel zavázala dodávat do odběrného místa na adresu [adresa žalované]. Pod bodem 2. závěrečných ustanovení smlouvy je uvedeno oprávnění dodavatele požadovat po zákazníkovi smluvní pokutu za porušení závazku ve výši násobku 140 Kč a počtu kalendářních měsíců od data porušení do data sjednaného konce smlouvy, případně ve výši stanovené v mechanismu výpočtu smluvních pokut uvedeném na internetových stránkách obchodníka. Žalované byla za odběr elektrické energie vyúčtována za období od 16. 1. 2018 do 14. 1. 2019 po započtení přijatých plateb částka 218 Kč, splatná dne 29. 1. 2019 a za období od 15. 1. 2019 do 12. 8. 2019 po započtení přijatých plateb částka 5 548 Kč (rovněž informace o pohledávkách po splatnosti sestávajících z poplatků ve výši 3x 240 Kč a částek 218 Kč z faktury splatné dne 29. 1. 2019 a 908 Kč z faktury splatné 28. 8. 2019), splatná dne 19. 9. 2019. V rámci samostatné faktury byl žalované vyúčtován poplatek za samostatné odpojení ve výši 908 Kč se splatností 28. 8. 2019. Žalobkyně zasílala žalované upomínky k úhradě dlužných částek, které činily ke dni 21. 3. 2019 částku 1 818 Kč (218 Kč z faktury splatné dne 29. 1. 2019, 1 360 Kč záloha po splatnosti a 240 Kč poplatek), 13. 5. 2019 částku 4 778 Kč (218 Kč z faktury splatné dne 29. 1. 2019, 3x 1 360 Kč zálohy po splatnosti a 2x 240 Kč poplatky) a 19. 7. 2019 částku 8 193 Kč (218 Kč z faktury splatné dne 29. 1. 2019, 1 815 Kč z faktury splatné dne 19. 6. 2019, 4x 1 360 Kč zálohy po splatnosti a 3x 240 Kč poplatky, s upozorněním na možnost odstoupení od smlouvy). Celková dlužná částka dosáhla ke dni 23. 6. 2020 bez dále nárokovaných úroků (545 Kč) výše 7 394 Kč a sestávala z faktur splatných dne 29. 1. 2019 (218 Kč), 21. 3. 2019, 13. 5. 2019, 19. 7. 2019 (3x 240 Kč), 28. 8. 2019 (908 Kč) a 19. 9. 2019 (5 548 Kč), na které nebyla evidována žádná úhrada. 4. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s žalobkyní ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalované dodávat elektřinu za podmínek stanovených ve smlouvě a schválených obchodních podmínek. Žalovaná, ačkoliv odebrala od žalobkyně v rozhodném období od 16. 1. 2018 do 12. 8. 2019 elektřinu a bylo jí tak ze strany žalobkyně plněno, neuhradila v plné výši splatnou kupní cenu za dodávky elektřiny ve výši 5 766 Kč, proto soud shledal žalobu ohledně této částky důvodnou. Žalobkyně se domáhala dalších 1 628 Kč z titulu poplatků za upomínání a poplatku za odpojení elektřiny dle svých všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny. Takto zpoplatněné položky mají ale dle soudu charakter smluvní pokuty. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl by soud žalobkyni přiznat smluvní pokuty, smlouva mezi žalobkyní a žalovanou je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o takto stanovených smluvních pokutách neobsahovala. Vzhledem k množství zasílaných upomínek a oznámení však soud považoval za spravedlivé přiznat žalobkyni částku 150 Kč a žalobě proto vyhověl co do částky 5 916 Kč a zamítl ji do částky 1 478 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyni úspěšné z větší části (aritmeticky z 80 %) přiznal poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 894 Kč. Ty celkové dosáhly výše 1 489 Kč podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.