12 C 288/2020-34 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal, aby jeho vyživovací povinnost k žalovanému byla zrušena od 1.4.2020. Zároveň žádal, aby žalovanému bylo uloženo vrátit mu částky výživného, zaplacené od dubna 2020 do září 2020. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že je otcem žalovaného. Žalovaný ukončil v roce 2019 studium na [ulice] škole a Mateřské škole v [obec], obor dopravní prostředky a byl přijat ke studiu na Technické univerzitě v [obec] – na strojní fakultě. Toto studium však ukončil již na jaře roku 2020. Od září či října 2020 by měl žalovaný opět začít studovat vysokou školu v [obec]. Účastníci spolu nekomunikují a žalobce tak nemá o studiu žalovaného informace. Žalovaný již při studiu na středních školách neplnil své povinnosti řádně a dle názoru žalobce mu ani v současné době nejde o zvýšení kvalifikace či prohloubení vzdělání. V návaznosti na zrušení výživného od 1.4.2020 žádal vrácení zaplaceného výživného do září 2020 po 5 000 Kč měsíčně. 2. Žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti nesouhlasil. Potvrdil, že opakoval jeden rok studia na střední škole, následně již studoval úspěšně. Studium na Technické univerzitě v [obec] ukončil, neboť toto studium bylo pro něj obtížné, zejména proto, že zde nestudoval obor, ve kterém by se chtěl nadále vzdělávat. Nyní je studentem prvního ročníku kombinovaného studia na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity, v bakalářském studijním oboru pedagogika, se studijním zaměřením andragogika. Kombinované studium znamená 12 hodin studia týdně ve škole s tím, že zbývající studium školy představuje pro studenty jejich samostudium. Při současném studiu nemá žádné zaměstnání, nebyl zaměstnán ani v období od ukončení studia na Technické univerzitě v [obec] do nástupu ke studiu v [obec]. Přihlásil se sice na úřad práce do evidence uchazečů o zaměstnání, podporu v nezaměstnanosti ani jiné dávky nepobíral a připravoval se na přijetí ke studiu na další VŠ. 3. Podle § 911 obč. zák. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze spisu Okresního soudu v České Lípě [spisová značka], že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – [pobočka] ze dne 18.8.2015 č.j. [číslo jednací] byla schválena dohoda rodičů tehdy nezletilého žalovaného, kterou se žalobce zavázal platit od 1.9.2015 na žalovaného výživné 5 000 Kč měsíčně. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalovaný ukončil v roce 2014 studium na gymnáziu v [obec] a od 1.9.2014 nastoupil na střední průmyslovou školu v [obec] (SPŠSE a VOŠ [obec]). Vzhledem k tomu, že nezvládal oborové předměty – elektrotechniku a fyziku, přestoupil na [ulice] školu v [obec], [ulice a číslo], kde studuje dopravní obor. Pro vysoké absence nebyl z většiny předmětů hodnocen a proto požádal o opakování prvního ročníku. Ze zprávy školy vyplynulo, že nezvládnutí klasifikace bylo dáno nezodpovědným přístupem žalovaného ke studiu. Z tohoto spisu bylo dále zjištěno, že žalobce podal 20.5.2016 návrh na zrušení své vyživovací povinnosti k tehdy nezletilému žalovanému, v návrhu poukázal na to, že žalovaný nestuduje řádně, když stále navštěvuje první ročník školy, má sníženou známku z chování a jeho prospěch je průměrný. Tento návrh byl rozsudkem z 22.9.2016 zamítnut pravomocně dne 24.1.2017. Ve věci rozhodoval také odvolací soud, který potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně. Z odůvodnění rozsudku KS je zřejmé, že situace žalovaného při studiu je„ hraniční, a to nejen s ohledem na jeho absence ve škole, ale i vzhledem k celkové délce jeho studia, když z důvodu svého nezodpovědného přístupu ke studiu opakoval první ročník“. 5. Z vysvědčení o maturitní zkoušce soud zjistil, že žalovaný složil 24.5.2019 maturitní zkoušku na [ulice] škole a Mateřské škole se sídlem [obec], [ulice a číslo] ze dvou předmětů s prospěchem výborným, z jednoho předmětu s prospěchem chvalitebným a ze dvou předmětů s prospěchem dobrým. Z vysvědčení z této střední školy, která žalovaný soudu předložil, je zřejmé, že v prvním pololetí třetího ročníku byl v předmětu strojírenství hodnocen známkou dostatečný, v následujících pololetích již žádnou dostatečnou neměl. 6. Z rozhodnutí děkana Fakulty strojní Technické univerzity v [obec] ze 3.3.2020 soud zjistil, že žalovaný nesplnil požadavky vyplývající ze studijního programu, nesplnil podmínky prvního semestru studia, neboť nezískal ani minimální počet kreditů. Studium na základě tohoto rozhodnutí bylo ukončeno ke dni, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci. Z potvrzení o studiu Pedagogické fakulty Ostravské univerzity ze 13.7.2020 a ze 4.2.2021 soud zjistil, že žalovaný je v akademickém roce 2020 [číslo] tj. od 13.7.2020 do 31.8.2021 studentem prvního ročníku kombinovaného studia se studijním zaměřením Andragogika, ve studijním programu pedagogika – bakalářský. Žalobce soudu doložil, že v prvním semestru získal 34 kreditů. Z potvrzení Úřadu práce České republiky, kontaktní pracoviště [obec] z 27.7.2020 soud zjistil, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 16.4.2020 do 12.7.2020, podpora v nezaměstnanosti mu nebyla poskytována, rovněž mu nebyla poskytována podpora při rekvalifikaci. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému již netrvá, neboť skončila nejpozději tím, že žalovaný přestal studovat na Technické univerzitě v [obec]. Dle názoru soudu se žalovaný tímto okamžikem přestal studiem soustavně připravovat na své budoucí povolání a nabyl tedy schopnost sám se živit. Neobstojí argument žalovaného, že se záměrně přihlásil na úřad práce bez nároku na podporu, ale přitom si zaměstnání nehledal, aby tak, jak sám uvedl, trvala nadále vyživovací povinnost žalobce k němu. Již v době středoškolských studií si žalovaný vždy nepočínal jako řádný student. To je zřejmé ze zjištění učiněných v řízení o stanovení výživného a následně v řízení o zrušení vyživovací povinnosti tak, jak jsou vydaná rozhodnutí soudu shora citována. Ostatně maturitu na třetí střední škole, kterou žalovaný postupně navštěvoval, složil až ve věku téměř 21 let. O tom, že žalovaný studiem na VŠ technického zaměření nemohl po předchozích průměrných výsledcích právě v technických oborech, prohloubit svou kvalifikaci, svědčí i jeho vlastní slova o tom, že se nejednalo o obor, kterému by se chtěl věnovat. Ani studium na VŠ v [obec] dle názoru soudu neprohlubuje dosud získanou kvalifikaci žalovaného, neboť se jedná o obor humanitní, ke kterému měl žalovaný nepochybně větší šanci se připravit studiem gymnázia, ze kterého však odešel. Přístup žalovaného k plnění povinností dospělého člověka je přinejmenším problematický také v tom, že v době, kdy nestudoval na [jméno] v [obec] a ještě nebyl přijat na VŠ do [obec], se ani nesnažil získat zaměstnání nebo si alespoň brigádou zajistit úhradu svých potřeb. [příjmení] je jeho přístup i v současné době, když před soudem uvedl, že ve škole pobývá v týdnu pouze 12 hodin, ale při studiu není zaměstnán s odůvodněním, že ostatní dny, kdy není ve škole, tráví samostudiem. 8. Lze tedy uzavřít, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému od dubna 2020 již netrvá a ze shora popsaných důvodů se nemohla ani zahájením dalšího studia obnovit. Proto soud žalobě zcela vyhověl a zároveň rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobcem zaplacené výživné od 1.4.2020 do 30.9.2020. Mezi účastníky bylo nesporné, že v uvedených měsících žalobce stanovené výživné ve výši 5 000 Kč žalovanému zaplatil. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. povolil soud žalovanému s ohledem na výši přiznané částky lhůtu 4 měsíců k úhradě. Vzhledem k tomu, že žalovaný toto výživné přijímal od žalobce v době, kdy nestudoval a musel tedy vědět, že žalobce již k němu vyživovací povinnost nemá, byla by delší lhůta dle názoru soudu již nepřiměřeným zásahem do práva žalobce na vrácení neprávem přijatého výživného. 9. Žalovaný založil do spisu rozsudek Okresního soudu v České Lípě ve věci sp.zn. [spisová značka], který se týká žalobce. Tento rozsudek však soud jako důkaz nepoužil, neboť z něj pro projednávanou věc nelze učinit žádná podstatná zjištění. 10. Žalobce měl ve věci plný úspěch, měl by tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Žalobce však uvedl, že mu žádné náklady řízení nevznikly a soud tedy o nich rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.