12 C 350/2021-6 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal, aby žalovaným bylo uloženo přispívat na jeho výživu shora uvedenými částkami. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaní jsou jeho rodiče, na jeho výživu v současné době nepřispívají, žalovaný nežije ani u jednoho z rodičů a ve školním roce 2021 /2022 je žákem třetího ročníku Střední zdravotnické školy a Střední odborné školy v [obec]. Absolvování této školy získá vzdělání v oboru elektrikář – slaboproud. V minulosti již tuto školu studoval, studium nedokončil, nastoupil do zaměstnání a od září 2021 znovu nastoupil ke studiu s denním vyučováním. 2. Oba žalovaní žádali zamítnutí žaloby, neboť žalobce nastoupil do třetího ročníku již potřetí, byl zaměstnán a zaměstnání zanechal. V minulosti měl při studiu velké množství zameškaných, neomluvených hodin. 3. Podle § 910 odst. 1 obč. zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 obč. zák. lze výživné přiznat, jestli-že oprávněný není schopen sám se živit. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze spisu Okresního soudu v České Lípě 36C 129/2016, že rozsudkem ze dne 9.12.2016 byla vyživovací povinnost prvního žalovaného k žalobci zrušena, neboť žalobce přestal docházet do školy s tím, že od ledna 2017 již bude zaměstnán. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě 38C 402/2018 bylo zjištěno, že k návrhu žalobce bylo rozsudkem ze dne 27.6.2019 druhé žalované uloženo platit žalobci výživné od září 2018 do června 2019 ve výši 2 000 Kč měsíčně. Prvnímu žalovanému bylo uloženo platit žalobci výživné od ledna 2019 do června 2019 ve výši 2 000 Kč měsíčně. Proti tomuto rozsudku se odvolal první žalovaný, odvolací soud svým rozsudkem ze dne 20.2.2020 žalobu ve vztahu k prvnímu žalovanému zamítl, když dospěl k závěru, že se nepotvrdil skutečný zájem žalobce o zvolený obor. Odvolací soud také poukázal na dosavadní zcela nedostatečný přístup žalobce ke studiu. 5. Žalobce předložil soudu potvrzení shora uvedené střední školy o tom, že ve školním roce 2021 /2022 je žákem třetího ročníku s pravidelným denním vyučováním. Aktuální potvrzení o studiu ke dni nařízeného jednání žalobce nedoložil. 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že nejsou dány důvody pro přiznání výživného. Žalobce, který ve věku 24 let navštěvuje třetí ročník střední školy, svým dosavadním přístupem ke studiu prokázal, že neměl snahu dokončit a to ani opakovanými pokusy, studium a zvýšit si tak kvalifikaci. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce již byl zaměstnán a je tedy schopen sám se živit. To, že ukončil pracovní poměr a nastoupil znovu do školy, je dle názoru soudu pouze účelové. Placení výživného rodiči žalobce by tak dle názoru soudu bylo v příkrém rozporu s dobrými mravy. Již v minulosti oba rodiče žalobce výživným podporovali nad rámec trvání vyživovací povinnosti dle občanského zákoníku. Pokud by se žalobce v současné době skutečně rozhodl získat vyšší kvalifikaci, je již pouze na něm, aby toto své rozhodnutí sám finančně zajistil. Proto byla žaloba zamítnuta. 7. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, měli by tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaní však přiznání nákladů řízení nežádali a soud tedy o nákladech rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.