14 C 274/2020-13 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne 18. 8. 2017 se žalovanou smlouvu o zápůjčce ve výši 1 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky do 12. 9. 2017, což však neučinila a od 13. 9. 2017 je v prodlení. Tato pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2017 postoupena na žalobkyni. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne 18. 8. 2017 se žalovanou smlouvu o zápůjčce ve výši 1 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky do 12. 9. 2017, což však neučinila a od 13. 9. 2017 je v prodlení. Tato pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2017 postoupena na žalobkyni. Podle ustanovení § 2390 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalovaná však svoji povinnost vrátit zapůjčené peněžní prostředky nesplnila a od 13. 9. 2017 je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni podle § 1895 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 304 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.