14 C 280/2020-14 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] uzavřela dne 6. 3. 2019 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, podle které byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vracet vyčerpané peněžní prostředky v měsíčních splátkách, jejichž výše byla uvedena ve výpisu z účtu včetně sjednaného úroku 8,5% měsíčně a poplatku za čerpání úvěru, což však neučinil a od 7. 6. 2019 je v prodlení. Tato pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] uzavřela dne 6. 3. 2019 se žalovaným smlouvu o úvěru ve výši úvěrového rámce až 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit vyčerpané peněžní prostředky společně s úrokem a poplatkem za čerpání úvěru v měsíčních splátkách ve výši 12,5% nesplacené částky, což však neučinil a od 7. 6. 2019 je v prodlení. Tato pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 postoupena na žalobkyni a je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 10 000 Kč. Smlouva se žalovaným byla uzavřena podle § 1841 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a v souladu s § 2395 o. z. o úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.