34 C 153/2021-23 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 138 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání [číslo] s počátkem pojištění ke dni 24. 7. 2019, ve které se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 3 128 Kč. Z důvodu neplacení pojistného došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni 12. 11. 2019. Za období od 24. 7. 2019 do 12. 11. 2019 dluží žalovaný žalobkyni částku ve výši 1 138,40 Kč, přičemž součástí žalované částky jsou náklady spojené s upomínáním k dlužnému pojistnému ve výši 200 Kč. Zároveň žalobkyně požaduje úrok z prodlení z dlužné částky. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jenž je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, neboť zde byl opakovaně pokutován za dopravní přestupek, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. Soud ustanovil žalovanému usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne 27. 8. 2021, opatrovníka dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) z důvodu neznámého pobytu. Opatrovník žalovaného při jednání soudu uvedl, že z procesní opatrnosti s žalobou nesouhlasí a pokud by soud žalobě vyhověl, měla by být žalobkyni přiznána snížená odměna ve smyslu § 14b advokátního tarifu Soud má z předložených důkazů za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání [číslo]. Žalovaný se zavázal hradit roční pojistné ve výši 3 128 Kč. Žalovaný neuhradil první pojistné, a proto byl žalobkyní k zaplacení vyzván upomínkou s upozorněním na možnost zániku pojištění, nezaplatí-li dlužné pojistné ve lhůtě do 11. 11. 2019. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradil, proto pojištění zaniklo ke dni 12. 11. 2019, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 24. 11. 2019. Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2861 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), v platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání. Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 24. 7. 2019. Vzhledem k tomu byl vyzván upomínkou ze dne 21. 9. 2019 k zaplacení dlužného pojistného za uvedené pojistné období ve lhůtě do 11. 11. 2019. Žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradil a v důsledku toho pojištění odpovědnosti sjednané mezi účastníky ke dni 12. 11. 2019 zaniklo. Žalobkyni z tohoto titulu vznikl nárok na pojistné za období od 24. 7. 2019 do 12. 11. 2019, a to v celkové výši 938,40 Kč, tedy jinak řečeno nárok na poměrnou část původně sjednaného ročního pojistného ve výši 3 128 Kč a nárok na náhradu nákladů spojených s upomínáním k zaplacení dlužného pojistného ve výši 200 Kč. Soud shledal, že tyto náklady jsou odůvodněné a částka 200 Kč za upomínku je přiměřená s ohledem na vynaložené náklady (poštovné, cena obálky, cena za tisk a papír, mzdové náklady). Uvedené částky žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 OZ soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud přiznal náklady právního zastoupení dle § 14b advokátního tarifu. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává opětovně žaloby na úhradu dlužného pojistného s obdobným textem, kde jsou změněny pouze údaje o žalovaných, pojistných smlouvách a dlužném plnění.