34 C 201/2021-17 — Okresní soud v České Lípě

Manželé podali ke zdejšímu soudu společný návrh na rozvod manželství s odůvodněním, že spolu nežijí ve společné domácnosti, nemají společné děti ani majetek. Manželství je pouze formální. Vzhledem k tomu, že manžel je občanem [země] a projednávaná věc tedy obsahuje cizí prvek, soud nejprve řešil otázku, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí o rozvodu tohoto manželství. Dle článku 20 odst. 1 vyhlášky č. 98/1984 Sb., ministra zahraničních věcí ze dne [datum] o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a [země] o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (dále jen„ Smlouva“), se rozvod řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Dle článku 20 odst. 2 Smlouvy jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, justiční orgán, u něhož probíhá rozvodové řízení, rozhoduje podle právního řádu svého státu. Dle článku 20 odst. 3 Smlouvy k řízení o rozvod podle odst. 1 je příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany. Dle článku 20 odst. 4 Smlouvy v případě uvedeném v odst. 2 tohoto článku je příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli oba manželé poslední společné bydliště. Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jsou příslušné justiční orgány obou smluvních stran. Vzhledem k tomu, že v době podání návrhu na rozvod manželství měli oba manželé bydliště na území České republiky, je k řízení o rozvod manželství příslušný český justiční orgán, konkrétně Okresní soud v České Lípě, v jehož obvodu se nacházelo poslední společné bydliště manželů, a rozvod se bude řídit ve smyslu článku 20 odst. 2 Smlouvy českým právním řádem. Z oddacího listu soud zjistil, že manželé uzavřeli manželství dne [datum] ve [země], ve městě [příjmení] [příjmení], v manželství se nenarodily žádné děti. Účastníci shodně uvedli, že důvodem pro rozvod manželství je vzájemné odcizení a skutečnost, že manžel má dítě s jinou ženou. Manžel se ze společné domácnosti odstěhoval v září roku 2020. Oba manželé mají v současné době nové partnery. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství ve smyslu ustanovení § 755 zák. č. 89/2012 Sb. Manželé spolu již přes rok nežijí, ze společné domácnosti se odstěhoval manžel poté, co vyšlo najevo, že má dítě s jinou ženou. V současné době má každý z manželů nového partnera. Za hlavní příčinu rozvratu manželství soud považuje skutečnost, že manžel má dítě s jinou ženou, což bylo pro manželku neakceptovatelné. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat obnovení manželského soužití, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských.