34 C 245/2021-13 — Okresní soud v České Lípě

Manželé podali společný návrh na rozvod manželství s odůvodněním, že manželé mezi sebou mají neshody, vyhýbají se komunikaci. Vzhledem k tomu, že manželka je občankou [země] a projednávaná věc tedy obsahuje cizí prvek, soud nejprve řešil otázku, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí o rozvodu tohoto manželství. Podle Smlouvy mezi Českou republikou a [země] o právní pomoci v občanských věcech zveřejněné sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod [číslo] Sb. m. s. (dále jen„ Smlouva“) konkrétně podle článku 1 odst. 1 písm. a) se za občanské věci považují věci, které vznikají z občanskoprávních, rodinněprávních, pracovněprávních a obchodněprávních vztahů. Podle článku 30 odst. 2 věty první Smlouvy jestliže v době zahájení řízení je jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Podle článku 30 odst. 4 věty první a třetí Smlouvy při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je pravomoc dána justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Přitom justiční orgány obou smluvních stran, které budou projednávat návrh na rozvod manželství, použijí hmotné právo svého státu. Vzhledem k tomu, že manželé mají bydliště na adrese [adresa manžela a manželky], tj. na území České republiky, je dle článku 30 odst. 2, 4 Smlouvy dána mezinárodní příslušnost českých justičních orgánů k rozhodování o této věci a to dle českého práva. Z provedených důkazů (oddacího listu, výpisů z centrální evidence obyvatel, výslechu účastníků) soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce] manželství. V manželství se nenarodilo žádné dítě. Manželé se neshodli, netrávili spolu volný čas a měli rozdílné názory na společné soužití. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství ve smyslu ustanovení § 755 zák. č. 89/2012 Sb. Za hlavní příčinu rozvratu manželství soud považuje rozdílné názory na společné soužití. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat obnovení manželského soužití, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských.