38 C 127/2021-46 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 3. 2021 proti likvidačnímu správci pozůstalosti po [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum] (dále jen„ zůstavitel“), domáhala vyloučení věcí z likvidační podstaty pozůstalosti postupem dle ust. § 224 zákona č. 292/2013 sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.ř.s.). Žalobkyně uvedla, že v roce 2017 uzavřela jako kupující se zůstavitelem jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnictví k pozemkům na žalobkyni. Splatnost kupní ceny byla dohodnuta ve splátkách. Podle žalobkyně v řízení o dědictví, do něhož přihlásila svou pohledávku z kupní smlouvy, byla usnesením ze dne 10. 9. 2020 zařazena do pasiv pozůstalosti povinnost vydat pozemky dle kupní smlouvy (pozemky specifikované ve výroku rozsudku, dále také jako„ předmětné pozemky“) žalobkyni, pozemky jí ale vydány nebyly, mají být zpeněženy v rámci likvidace dědictví. Podle žalobkyně nezanikl závazek zůstavitele převést pozemky, ani její závazek zaplatit kupní cenu. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že za nespornou mezi účastníky považuje skutkovou stránku věci, tedy zejména uzavření kupní smlouvy, úhradu části kupní ceny žalobkyní ve výši 416 027 Kč a její závazek uhradit zbytek kupní ceny ve výši 1 576 523 Kč, závazky vůči Státnímu pozemkovému úřadu, zařazení povinnosti vydat pozemky do pasiv pozůstalosti, přihlášku pohledávky žalobkyní a nevydání pozemků. Podle žalované jsou ale nesprávné právní závěry žalobkyně. Žalovaná se domnívá, že kupní smlouva mezi zůstavitelem a žalobkyní vstoupila v platnost, její účinnost byla ale posunuta, žalobkyně nenabyla vlastnické právo k pozemkům, proto byly pozemky zahrnuty do likvidační podstaty pozůstalosti, právní mocí usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti zanikla pohledávka za žalobkyní na hradu kupní ceny z aktiv, zanikl ale také závazek z pasiv o povinnosti vydat pozemky. Žalobkyně se mohla domáhat pouze úhrady bezdůvodného obohacení. 3. Soud provedl dokazování listinami. Z kupní smlouvy [číslo] ze dne 23. 8. 2010 (č.l. 9-11) uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] [země] jako prodávajícím a zůstavitelem jako kupujícím bylo zjištěno, že prodávající se zavázal převést na zůstavitele vlastnické právo k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vedené v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí] v [obec], na [list vlastnictví] za kupní cenu 651 018 Kč. Z kupní smlouvy [číslo] ze dne 19. 12. 2012 (č.l. 5-7) uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] [země] jako prodávajícím a zůstavitelem jako kupujícím bylo zjištěno, že prodávající se zavázal převést na zůstavitele vlastnické právo k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vedeným v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí], na [list vlastnictví] za kupní cenu 1 282 240 Kč. Ze sdělení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 3. 11. 2020 (č.l. 8) soud zjistil, že úřad přihlásil jako věřitel do dědického řízení po zůstaviteli své pohledávky z kupní smlouvy [číslo] ve výši 1 682 860 Kč a kupní smlouvy [číslo] ve výši 499 111 Kč. Z kupní smlouvy ze dne 28. 4. 2017 (č.l. 13-15) uzavřené mezi zůstavitelem jako prodávajícím a žalobkyní (tehdy s [právnická osoba], výrobně obchodní družstvo) jako kupujícím bylo zjištěno, že prodávající se zavázal převést na žalobkyni vlastnické právo k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vedené v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí], na [list vlastnictví]; a pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vedené v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí] v [obec], na [list vlastnictví]. 4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 9. 2020, č.j. 12D 334/2018, byla nařízena likvidace pozůstalosti po zůstaviteli a bylo rozhodnuto, že do pozůstalostního jmění po zůstaviteli náleží mj. pohledávka vůči společnosti [právnická osoba] (dříve [anonymizováno 5 slov]), identifikační číslo [IČO], z titulu nezaplacené kupní ceny dle smlouvy uzavřené dne 11. 4. 2017 – k datu úmrtí ve výši 1 576 523 Kč, pasiva tvoří dluhy, které zůstavitel převzal za trvání manželství bez souhlasu poz. manželky (§ 710 Obč. Z.), tedy dluh vůči České republice, [anonymizována tři slova], [IČO], z titulu nezaplacené kupní ceny a úroků dle kupní smlouvy [číslo] uzavřené dne 19. 12. 2012 (nemovitosti v k.ú. [obec] u [obec]) ve výši 1 682 874 Kč a dle kupní smlouvy [číslo] uzavřené dne 23. 8. 2010 (nemovitosti v k.ú. [obec] v [obec]) ve výši 499 407 Kč a povinnost vydat nemovitosti [anonymizováno 5 slov], [IČO] (nyní společnost [právnická osoba]), tj. pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] v [katastrální uzemí] a pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] v [katastrální uzemí] v [obec] dle smlouvy o prodeji pozemků uzavřené dne 11. 4. 2017 za kupní cenu 1 992 550 Kč. Podáním ze dne 21. 12. 2021 přihlásila žalobkyně svou pohledávku, spočívající v povinnosti vydat předmětné pozemky, do likvidace pozůstalosti. 5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Zůstavitel v srpnu 2010 a v prosinci 2012 koupil výše ve výroku specifikované nemovitosti od [anonymizována dvě slova] [země] a v dubnu 2017 prodal tyto nemovitosti žalobkyni. Zůstavitel před svou smrtí neuhradil celou kupní cenu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], neobdržel ale ani celou kupní cenu za uvedené pozemky od žalobkyně. Dne 19. 3. 2018 zůstavitel zemřel, v rámci projednání dědictví bylo dne 10. 9. 2020 rozhodnuto o likvidaci pozůstalosti, do aktiv pozůstalosti byla zařazena pohledávka z kupní ceny dle smlouvy ze dne 28. 4. 2017 a do pasiv povinnost vydat předmětné nemovitosti žalobkyni. 6. Soud se zabýval žalobou na vyloučení věcí z likvidační podstaty pozůstalosti. Soud pak v dané věci zkoumal, zda závazky zůstavitele jeho smrtí zanikly, soud má za to, že v projednávané věci je třeba aplikovat ustanovení občanského zákoníku o zániku závazků, ust. § 2009 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.). Podle ust. § 2009 o.z. odst. 1 smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem, podle ust. § 2009 odst. 2 o.z. smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu. Shora citovaným usnesením ze dne 10. 9. 2020 byla zahájena likvidace pozůstalosti ve smyslu ust. § 195 z.ř.s. a násl. Ve smyslu ust. § 224 odst. 1 z.ř.s. ten, kdo tvrdí, že určitý majetek nepatří do likvidační podstaty, neboť to nepřipouští jeho právo k majetku, se může žalobou domáhat vyloučení označeného majetku z likvidační podstaty; dle odst. 2 žaloba se podává proti likvidačnímu správci ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy žalobci bylo doručeno oznámení soupisu podle § 222. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba příslušnému soudu nejpozději v poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout. 7. Soud dospěl k závěru, že žaloba ve smyslu ust. § 224 z.ř.s. byla podána včas a je způsobilá projednání. Podle názoru soudu závazek z kupní smlouvy, jejímž předmětem je prodej nemovitostí, není závazek osobní povahy ve smyslu ust. § 2009 o.z., smrtí zůstavitele tedy nezaniklo ani právo prodávajícího (jeho dědiců) na výplatu kupní ceny ani jejich povinnost vydat výše specifikované nemovitosti žalobkyni jako kupující. Ostatně o takové podobě aktiv a pasiv pozůstalosti původně rozhodl zdejší soud již v citovaném usnesení ze dne 10. 9. 2020, nejsou zde tedy důvody pro to, aby předmětné nemovitosti měly být znovu zpeněženy, tedy aby s nimi bylo nakládáno jinak, než jejich vydáním žalobkyni oproti zaplacení kupní ceny, která se ve smyslu ust. § 201 z.ř.s. stává splatnou dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti. 8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a rozhodl, že předmětné pozemky se vylučují z likvidační podstaty pozůstalosti a likvidačnímu správci uložil povinnost vydat tyto pozemky žalobkyni. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 75 485 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 10 000 Kč, odměna za právní zastoupení 48 900 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (tři úkony právní služby po 16 300 z tarifní hodnoty 1 992 550 Kč: převzetí věci, sepis žaloby, účast při jednání), 3x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 900 Kč. Soud přiznal dle ust. § 13 odst. 5 advokátního tarifu náhradu cestovních výdajů ve výši 2 920 Kč (za cestu ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět při délce jedné cesty 250 km, průměrné spotřebě paliva vozidla