38 C 222/2021-32 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela dne 1. 6. 2018 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikacích [číslo] zavázala se poskytovat žalované služby elektronických komunikacích a zprostředkovávat přístup ke službám třetích stran. Žalované bylo právní předchůdkyní žalobkyně zapůjčeno zařízení modem Compal CH7465LG ED3 WIFI EMTA (SN: MAC: 38437D59D50C, dále jen„ modem“) a STB Kaon KCF-SA700PCO PVR HDD USB READY (SN: [číslo] [příjmení]:, dále jen„ STB“). Smlouva byla ukončena výpovědí ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku nehrazení ceny za poskytnuté služby dne 17. 4. 2019, kdy žalovaná neuhradila vyúčtování splatné dne 20. 2. 2019 (2x 70 Kč za pronájem modemu a STB), 20. 3. 2019 (2x 70 Kč za pronájem), 20. 4. 2019 (2x 70 Kč za pronájem) a 20. 5. 2019 (500 Kč poplatek za odpojení). Žalované vznikla v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami (dále jen„ VOP“) právní předchůdkyně žalobkyně povinnost vrátit do 14 dnů od ukončení smlouvy pronajaté zařízení (modem a STB), vzhledem k jejich nevrácení vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na smluvní pokutu 2 000 Kč za každé zařízení, žalovaná však na svůj závazek přes výzvy nic neuhradila. Dne 1. 4. 2020 přešlo v důsledku fúze veškeré jmění právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně (zanikla fúzí se žalobkyní, na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění) uzavřela se žalovanou dne 30. 5. 2018 účastnickou smlouvu, na jejímž základě poskytla účastníkovi (žalované) kromě předmětných služeb (UPC internet a televize) též koncová zařízení (STB a modem). K předání zařízení došlo dne 31. 5. 2018 a účastník se zavázal hradit za pronájem částku 70 Kč měsíčně. Ve smlouvě je v rámci prohlášení účastníka uvedena povinnost uhradit v případě nevrácení poskytnutých zařízení řádně a včas (dle článku 7.4 VOP do 14 dnů od ukončení smlouvy) smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za zařízení dle ceníku, v němž byla dále uvedena náhrada nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč. Žalované byly kromě služeb účtovány částky 70 Kč za pronájem modemu a v téže výši za pronájem STB splatné dne 20. 2. 2019 (celková částka 1 145,65 Kč), 20. 3. 2019 (celková částka včetně minulého období 1 134,62 Kč) a 20. 4. 2019 (celková částka včetně minulého období 1 863,59 Kč) a poplatek 500 Kč za odpojení z důvodu nedoplatku splatný dne 20. 5. 2019 (celková částka včetně minulého období 2 363,59 Kč). Po ukončení smlouvy dne 30. 4. 2019, na které byla žalovaná upozorněna v rámci upomínky ze dne 17. 4. 2019 (v případě nedodržení splatnosti částky 1 863,60 Kč dne 26. 4. 2019), zaslala žalobkyně žalované výzvu k úhradě dluhu vyčísleného na 10 363,55 Kč ze dne 13. 8. 2020. 4. Podle § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) půjčitel smlouvou o výpůjčce přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. 5. Zatímco samotná existence smluvního vztahu a spory z něj vyplývající jsou řešeny zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a k jejich rozhodování je příslušný Český telekomunikační úřad, výpůjčka (stejně jako koupě) věci je soukromoprávním vztahem a příslušný k rozhodování o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce je tedy soud, což ostatně konstatoval zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních ve svém usnesení ze dne 27. 7. 2011, č.j. Konf 49/2011 - 11. 6. V projednávaném případě žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích a pronájem koncových zařízení (modem a STB) žalované s tím, že žalovaná doposud nevrátila zařízení ani neuhradila nájemné splatné v období od 20. 2. 2019 do 20. 5. 2019 a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každé zařízení. K projednání sporu je ve výše uvedeném smyslu příslušný zdejší soud, který žalobu v tomto rozsahu považuje za důvodnou. 7. Žalobkyně se dále domáhala náhrada nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč. Takto zpoplatněné náklady mají ale dle soudu charakter smluvní pokuty. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni přiznat smluvní pokutu za odpojení. Smlouva mezi žalobkyní a žalovanou je smlouvou spotřebitelskou a neobsahovala ujednání o jiné smluvní pokutě, než pro případ nevrácení zařízení. Soud proto rozhodl tak, že žalobě vyhověl do částky 4 420 Kč a zamítl ji do částky 500 Kč. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když částečně úspěšné žalobkyni (aritmeticky z 89,8 %) přiznal poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 3 690 Kč. Ty celkové dosáhly výše 4 635 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč) a dva úkony v podobě účasti na jednání ve dnech 9. 7. 2021 a 9. 9. 2021 (2x 1 000 Kč) podle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 3, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, paušální náhrady hotových výdajů spojených se čtyřmi úkony právní služby (3x 100 Kč, 2x 300 Kč) a částky ve výši 735 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.