38 C 324/2020-32 — Okresní soud v České Lípě

Nařizuje se prodej zástavy – bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] která je součástí pozemku č. parc. St. [číslo], spoluvlastnického podílu ve výši [číslo] na společných částech budovy [adresa] a na pozemku č. parc. St. [číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, katastrálním pracovištěm Česká Lípa, na listu vlastnictví [číslo] pro obec Stráž pod Ralskem a katastrální území Stráž pod Ralskem u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa, k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky dle úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 29. 6. 2005 a Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 29. 6. 2005 za dlužníkem [celé jméno žalovaného], narozeným 4. 2. 1969, ve výši ve výši 183.406,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 186.698,92 Kč od 22. 5. 2020 do 28. 6. 2020, z částky 180.198,92 Kč od 29. 6. 2020 do zaplacení a k uspokojení nákladů tohoto soudního řízení. <b>takto:</b> 1. Zástavní věřitelka v podané žalobě navrhla, aby byl nařízen soudní prodej zástavy – shora uvedených nemovitostí s odůvodněním, že na základě úvěrové smlouvy uzavřené dne 9. 7. 2005 (dále jen„ úvěrová smlouva“) byl zástavnímu dlužníkovi poskytnut překlenovací úvěr ve výši 380 000 Kč, který byl čerpán dne 1. 8. 2005. Pohledávka byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem, jejichž prodeje se nyní zástavní věřitelka domáhá. Úvěr nebyl podle zástavní věřitelky řádně splácen a zástavní věřitel vyzval zástavního dlužníka ke splacení celého dluhu ke dni 21. 5. 2020. 2. Zástavní dlužník se k návrhu nevyjádřil. 3. Soud ve věci dále provedl listinné důkazy. Z pokynu k čerpání úvěru ze dne 14. 7. 2005 (č.l. 6) soud zjistil, že žalovaný požádal o čerpání úvěru ve výši 380 000 Kč na č. účtu [bankovní účet]. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze dne 29. 6. 2005 (č. l. 7 – 9) bylo zjištěno, že zástavní věřitelka se zavázala poskytnout dlužníkovi překlenovací úvěr ve výši 380 000 Kč ke koupi bytu specifikovaného ve výroku tohoto usnesení. Z výpisu stavebního úvěru (č.l. 10 – 20) bylo zjištěno, že dne 1. 8. 2005 byla na č. účtu [číslo] vyčerpána částka 380 000 Kč, od 21. 9. 2005 probíhalo inkaso splátek úvěru. K 5. 10. 2020 činil nesplacený zůstatek úvěru 189 973 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 5. 10. 2020 (č.l. 21) bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem ve výroku uvedené bytové jednotky, nemovitost zatěžuje zástavní právo ve prospěch žalobkyně na základě smlouvy ze dne 29. 6. 2005 s právními účinky k 11. 7. 2005. Z oznámení žalobkyně ze dne 1. 10. 2005 (č.l. 22) bylo zjištěno, že žalovaný k 30. 9. 2015 splnil podmínky pro přidělení cílové částky k čerpání úvěru. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 29. 6. 2005 (č.l. 23) bylo zjištěno, že zástavce [jméno] [příjmení] dala zástavy ve výroku uvedenou nemovitost k zajištění úvěru žalovaného pro pohledávku 380 000 Kč. Ze sazebníku poplatků (č.l. 25) bylo zjištěno, jaké sazby žalobkyně účtuje za vedení účty a služby. Z úrokové stupnice (č.l. 26 -27) bylo zjištěno, že k 1. 5. 2020 činil nesplacený dluh žalovaného částku 179 474,75 Kč. Z výzvy ze dne 21. 4. 2020 (č.l. 28) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 189 906,60 Kč, neboť přes výzvu ze dne 6. 3. 2020 neuhradil dlužné splátky, které měsíčně činily 1 900 Kč. 4. Podle § 356 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZŘS“) ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře. 5. Podle §358 ZŘS soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě. Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy. 6. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že zástavní věřitelka dne 29. 6. 2005 v souvislosti s poskytnutím hypotečního úvěru zástavnímu dlužníku ve výši 380 000 Kč uzavřela se zástavkyní [jméno] [příjmení] zástavní smlouvu, na základě které bylo do katastru nemovitostí k zajištění pohledávky zástavní věřitelky za úvěrovým dlužníkem zapsáno zástavní právo k zajištěným nemovitostem specifikovaným ve výroku tohoto usnesení. Vzhledem k prodlení se splácením byl úvěr ke dni 21. 4. 2020 zesplatněn a dlužná částka dosáhla výše 189 906 Kč s příslušenstvím. 7. Soud dospěl k závěru, že podmínky citovaných ustanovení § 356 a § 358 ZŘS jsou splněny. Skutečnosti uvedené v ust. § 358 odst. 1 ZŘS byly doloženy listinami. Byla prokázána existence zajištěné pohledávky, zástavního práva k zástavě i skutečnost, že [celé jméno žalovaného] je zástavním dlužníkem. Návrh zástavní věřitelky na nařízení prodeje zástavy byl tedy z uvedených důvodů shledán za oprávněný a soud mu zcela vyhověl. 8. Při rozhodování o nákladech řízení soud nevycházel z judikatury Nejvyššího soudu, jmenovitě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, podle níž by zástavnímu věřiteli měla být přiznána jejich náhrada (s ohledem na výsledek řízení), přičemž by zároveň mělo být určeno, že jejich zaplacení se zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku ze zpeněžení zástavy, a to s ohledem na možnou situaci, kdy by nedošlo k další – vykonávací fázi řízení (např. za situace, že by pohledávka zástavního věřitele byla uspokojena dlužníkem). Zástavní věřitelce by tak jako účastnici nezastoupené advokátem náležely účelně vynaložené náklady řízení ve výši 5 600 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a z náhrady hotových výdajů za návrh ve věci samé a za výzvu k plnění ve smyslu ust. § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, v případech podle ust. § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. I.ÚS 2246/17, je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy (§ 200y až 200za občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013), současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy, rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu, podobně se Ústavní soud vyjádřil i ve starších nálezech ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III.ÚS 68/16, nebo ze dne 12. 8. 2014, sp.zn. I.ÚS 28/14. Zdejší soud nemá za to, že by s ohledem na podobný obsah ustanovení o soudním prodeji zástavy dle o.s.ř. na straně jedné a ZŘS na straně druhé závěry citovaných nálezů nevztahovaly i na aktuální právní úpravu. 9. Zástavní věřitelka je oprávněna domáhat se uspokojení své pohledávky, jakož i nákladů řízení pouze z výtěžku prodeje shora uvedených nemovitostí zástavního dlužníka.