38 C 377/2020-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl ve dnech 16. 3. 2018, 9. 11. 2018, 1. 12. 2018 a 26. 12. 2018 hospitalizován ve zdravotnickém zařízení žalobkyně – na protialkoholní záchytné stanici a vyšetřeními u něj byla prokázána přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. Žalovanému byl ve čtyřech případech vyúčtován poplatek za služby spojené s péčí na záchytné stanici vždy ve výši 3 500 Kč, dosud však dluh neuhradil. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z potvrzení o pobytu soud zjistil, že žalovaný byl hospitalizován na záchytné stanici dne 9. 11. 2018 ve 20:00 hodin (č.l. 23), vyšetřením zjištěna přítomnost alkoholu (1,5 promile), dále dne 30. 11. 2018 ve 21:25 hodin (č.l. 16), vyšetřením zjištěna přítomnost alkoholu (1,65 promile), dne 26. 12. 2018 ve 22:30 hodin (č.l. 17), vyšetřením zjištěna přítomnost alkoholu (0,99 promile) a dne 16. 3. 2019 v blíže neurčeném čase (č.l. 24), vyšetřením zjištěna přítomnost alkoholu (1,55 promile) a ve všech případech byl informován o povinnosti uhradit za svůj pobyt částku 3 500 Kč. V souladu s platným ceníkem žalobkyně byla žalovanému dle zjištění soudu vyúčtována částka 3 500 Kč v rámci faktur ze dne 13. 11. 2018 (č.l. 20, interní sdělení na č.l. 21 p.v.) se splatností dne 27. 11. 2018, dále ze dne 4. 12. 2018 (č.l. 20 p.v., interní sdělení na č.l. 22 p.v.) se splatností dne 18. 12. 2018, ze dne 4. 1. 2019 (č.l. 21, interní sdělení na č.l. 22) se splatností dne 18. 1. 2019 a ze dne 19. 3. 2019 (č.l. 18 p.v., interní sdělení na č.l. 19) se splatností dne 2. 4. 2019 a následně byl k zaplacení dlužné částky upomenut žalobkyní jednak v rámci upozornění ze dne 24. 4. 2019 (celková částka 10 500 Kč za tří faktury vystavené od 3. 11. 2018 do 4. 1. 2019) a dále ve výzvě ze dne 15. 7. 2019 (č.l. 18, celková částka 14 000 Kč za všechny čtyři faktury). 4. Podle § 89b odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. 5. Soud dospěl k závěru, že u žalovaného byla ve dnech 9. 11. 2018, 1. 12. 2018, 26. 12. 2018 a 16. 3. 2019 prokázána přítomnost návykové látky, a jako ošetřená osoba je proto povinen hradit vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici, přičemž za tyto úkony bylo žalovanému vyúčtováno celkem 14 000 Kč. Pokud se žalobkyně domáhá zaplacení takto účtované částky, pokládá soud její žalobu za důvodnou a zcela jí proto vyhověl. 6. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyni úspěšné v plném rozsahu přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 300 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 252 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. Ostatně v tomto smyslu účtuje náhradu nákladů i samotná žalobkyně, byť v daném případě uvedla v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nesprávně sazbu za 1 úkon právní služby (200 Kč) a tím i celkové náklady řízení (1 489 Kč). Soud však při rozhodování o přiznání náhrady nákladů postupuje z úřední povinnosti a bylo proto nutné vycházet jednak z výše zaplaceného soudního poplatku a dále sazby uvedené pro danou tarifní hodnotu (přes 10 000 Kč do 30 000 Kč) v § 14b advokátního tarifu.