38 C 383/2020-29 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovanému dodávala do odběrného místa na základě smlouvy ze dne 27. 11. 2017 plyn. Žalovanému byla vystavena faktura za odběr plynu, na kterou nebylo nic uhrazeno. Podle všeobecných obchodních podmínek dodávky plynu byly žalovanému dále účtovány poplatky za zaslané upomínky ve výši 960 Kč, žalovaný uhradil na upomínkách částku 222 Kč. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, a soud tedy jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 27. 11. 2017 (č.l. 14) soud zjistil, že se žalobkyně jako dodavatel touto smlouvou zavázala dodávat do odběrného místa na adresu [adresa], splatný dne 23. 5. 2019. Žalobkyně zasílala žalovanému upomínky ve dnech 26. 10. 2018, 11. 2. 2019 a 9. 4. 2019 (č.l. 15 – 16, 22 - 27) k úhradě dlužných částek, za každou z nich účtovala částku 240 Kč. Žalovaný dne 14. 1. 2019 uhradil na upomínky částku 222 Kč. 4. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. 5. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s žalobkyní ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 shora cit. zákona smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, v níž se žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalovanému dodávat plyn za podmínek stanovených ve smlouvě a schválených obchodních podmínek. Žalovaný, ačkoliv odebral od žalobkyně v rozhodném období od 17. 8. 2018 do 3. 5. 2019 plyn a bylo mu tak ze strany žalobkyně plněno, neuhradil splatnou kupní cenu za dodávky plynu ve výši 12 665 Kč. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou a proto jí vyhověl. Žalobkyně se domáhala dalších 738 Kč z titulu poplatků za upomínání a poplatku za odpojení plynu dle svých obchodních podmínek dodávky plynu a obchodních podmínek dodávky plynu. Takto zpoplatněné položky mají ale dle soudu charakter smluvní pokuty. S ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, ze dne 11. 11. 2013, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni přiznat větší část smluvních pokut, smlouva mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala, proto žalobu zamítl do částky 720 Kč, pokud jde o částku 18 Kč soud ji přiznal jako náhradu nákladů za upomínání. 6. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyni neúspěšné pouze z malé části přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 286 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 834 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 300 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 252 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.