38 C 395/2020-30 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 15. 5. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně společností ČEZ Prodej s. r. o., [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa žalované, ta však neuhradila část kupní ceny ve výši 4 056 Kč za elektřinu odebranou za fakturační období od 25. 5. 2017 do 9. 11. 2017. V souladu se všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny ve spojení s ceníkem za zvláštní služby byly žalované v důsledku ukončení smluvního vztahu vzhledem k prodlení s úhradou dlužných částek dále účtovány poplatky ve výši 190 Kč jako paušální náklady spojené se zasíláním výzev ke splnění povinnosti. Na základě smlouvy ze dne 13. 10. 2017 došlo ke dni 12. 6. 2020 k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informován. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že se právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 15. 5. 2017 zavázala dodávat do odběrného místa na adresu [adresa žalované]. Žalovaná byla upomínkami vyzývána k úhradě dlužných částek 2 095 Kč se splatností 14. 8. 2017 (2x 1 000 Kč zálohy a 95 Kč smluvní pokuta) a 3 190 Kč se splatností 3. 10. 2017 (3x 1 000 Kč zálohy a 2x 95 Kč smluvní pokuty). Právní předchůdkyně žalobkyně vystavila žalované mimořádnou fakturu – konečný účet za odběr elektřiny za období od 25. 5. 2017 do 9. 11. 2017, splatnou dne 6. 12. 2017 s detailním rozpisem vyúčtování na doplatek ve výši 5 648 Kč. Následně byl žalované vystaven opravný daňový doklad na částku 4 056 Kč (započten přeplatek ve výši 1 592 Kč) a byla vyzvána k úhradě částky 4 246 Kč upomínkou se splatností 7. 2. 2018 (4 056 Kč faktura splatná 6. 12. 2017, 2x 95 Kč smluvní pokuty). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 13. 10. 2017 (prodloužena dodatkem č. 1 do 31. 3. 2020 a dodatkem č 2 do 31. 12. 2021) byly pohledávky postupovány v dílčích souborech, přičemž dne 12. 6. 2020 došlo k zaplacení kupní ceny a předání balíku pohledávek č. 32 zachycenému v protokolu ze dne 16. 6. 2020. Oznámením ze dne 17. 6. 2020 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky i její výši ke dni postoupení 4 246 Kč a takto byla vyčíslena i v předžalobní upomínce datované rovněž 17. 6. 2020. 4. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 5. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 shora cit. zákona smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalované dodávat elektřinu za podmínek stanovených ve smlouvě a schválených obchodních podmínek. Žalovaná, ačkoliv odebrala v rozhodném období 25. 5. 2017 do 9. 11. 2017 elektřinu od právní předchůdkyně žalobkyně a bylo jí tak plněno, neuhradila splatnou kupní cenu za dodávky energie ve výši 4 056 Kč. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávku za žalovanou nabyla ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Uvedenou částku žalovaná doposud neuradila, soud proto shledal žalobu co do vyúčtovaných služeb důvodnou. Žalobkyně dále uplatňovala nárok na vyúčtované smluvní pokuty za zasílané upomínky ve výši 190 Kč podle všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny a ceníku za zvláštní služby. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni přiznat smluvní pokuty v celkové výši 190 Kč, neboť smlouva o sdružených dodávkách elektřiny je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. S ohledem na uvedené rozhodl soud tak, že žalobě vyhověl co do částky 4 056 Kč a zamítl ji do částky 190 Kč. 6. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná pouze v nepatrné částky, proto soud uložil žalované povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 8. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.