51 C 332/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 14. 6. 2021, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 2.542 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě věřitel měl žalované poskytnout úvěr ve výši 2.000 Kč dne 29. 10. 2015 na účet žalovaného č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Žalovaná se měla zavázat vrátit peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 542 Kč do 27. 11. 2015, což žalovaná neměla učinit. Úvěr měl být žalované poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Pohledávka za žalovanou měla být žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno dne 1. 11. 2021, stejného dne byla žalované doručena žaloba, na základě tzv. fikce doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvila, nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (výpis z účtu, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, smlouva o úvěru včetně dodatku, standardní informace, smlouva o postoupení pohledávek) soud dospěl k závěru, že žalobkyně pouze prokázala postoupení tvrzené postoupení pohledávky na její osobu. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovanou na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalované. Nárok nebylo možné posoudit ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože nebylo prokázáno, že by to byla žalovaná, která by se bez spravedlivého důvodu na úkor věřitele/žalobkyně obohatila. Žalobkyně v řízení tvrdila zaslání peněžních prostředků na bankovní účet č. [bankovní účet], nicméně se jedná o účet třetí osoby [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a z textu předloženého dokumentu označeného jako smlouva o zápůjčce, nevyplývá ani způsob poskytnutí peněžních prostředků. Soud proto žalobu zamítl z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla zcela úspěšný žalovaná, náležela by jí náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.