10 C 66/2022-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 1. 2022 po žalovaném stanovení vyživovací povinnosti na zletilé dítě. Žalobu odůvodnila tím, že v současné době studuje v maturitním ročníku, zvýšily se jí náklady na školu a jízdné, došlo k navýšení běžných životních nákladů. Požadovala výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, vždy do každého 10. dne v měsíci předem, počínaje dnem rozhodnutím soudu. Svůj návrh doplnila na výzvu soudu dne 15. 3. 2022 s tím, že bydlí ve společné domácnosti se svou matkou, která jí veškeré náklady spojené s bydlením a školou hradí. Žalovaný má stanovenou vyživovací povinnost na ni jako nezletilou ve výši 3 000 Kč, a to od roku 2021. Ovšem nyní došlo ke změně poměrů, které odůvodňují zvýšení výživného. Žalobkyně studuje od 1. 9. 2021 na [ulice] škole ve [obec] ve 4. Ročníku a letos maturuje, bydlí u své matky v nájemním bytě, kdy ve společné domácnosti dále bydlí její nezletilý bratr. Žalovaný [celé jméno žalovaného] má čistý měsíční příjem 27 052 Kč. Matka má příjem kolem 19 000 Kč měsíčně. Společné náklady na bydlení tvoří celkem kolem 11 000 Kč. Se studiem na střední škole byly spojeny náklady na pořízení motorového vozidla ve výši 13 000 Kč, kdy měsíčně v současné době platí pohonné hmoty 5 000 Kč Náklady na oblečení ani na jídlo nezná, toto hradí matka. Do školy dojíždí každý den. Žádná zdravotní omezení nemá. Dříve brigády měla v [anonymizováno] [obec] v [obec], v současné době žádné nemá. Koníčky ani jiné finančně náročnější zájmy nemá. 2. Žalovaný u ústního jednání uvedl, že s dcerou se stýká, pravidelně ho navštěvuje praktický každý víkend a po skončení studia by u něj měla bydlet, což žalobkyně potvrdila. Jiné vyživovací povinnosti má, a to vůči nezletilému synovi [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], který bydlí u matky. V současné době došlo ke zvýšení výživného na něj ve výši 2 800 Kč měsíčně. On sám bere léky na tlak, kdy za léky hradí měsíčně 300 Kč. Jiné zvýšené výdaje nemá. Žádné dluhy nemá, pouze hradí měsíčně 2 600 Kč na půjčku ve výši 50 000 Kč, kterou si před půl rokem vzal na vybravení bytu. Až u něj dcera bude bydlet, bude mít k dispozici celé první patro. On sám bude bydlet v přízemí, je ochoten přispívat, kromě dosud placeného výživného ve výši 3 000 Kč, částkou 600 Kč měsíčně. 3. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně je skutečně studentkou 4. ročníku [anonymizována dvě slova] školy, [ulice] [anonymizováno] školy a [ulice] [anonymizováno] školy ve [obec]. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného vyplývá, že za období od srpna 2021 do ledna 2022 činí jeho průměrný čistý měsíční příjem 27 052 Kč. Žalobkyně doložila náklady na pořízení nového mobilního telefonu a na autoškolu, na kterou otec podle svého tvrzení přispěl částkou 3 000 Kč. 4. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 4. 3. 2021 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 7. 4. 2021, bylo stanoveno výživné na tehdy nezletilou [celé jméno žalobkyně] ve výši 3 000 Kč měsíčně, a to od 1. 2. 2021. Od té doby ke zvýšení výživného nedošlo. 5. Vzhledem k tomu, že od poslední úpravy vyživovací povinnosti došlo ke změně poměrů na straně žalobkyně s ohledem na zvýšené výdaje v maturitním ročníku, kdy v současné době studuje na střední škole, jejíž sídlo je mimo současné její bydliště, je evidentní, že se na straně žalobkyně výrazně změnily její poměry a zvýšily se její životní náklady, zejména náklady spojené se studiem a s dopravou do školy. Její potřeby na vyšší výživné byly objektivně zjištěny a prokázány. Po zvážení výdělkové a sociální situace žalovaného soud rozhodl, že ten je objektivně schopen žalobkyni platit výživné ve výši 3 600 Kč měsíčně, aniž by tak byla podstatným způsobem ohrožena jeho sociální situace. Takto stanovené výživné sice nemůže pokrýt plně potřeby žalobkyně, ovšem vyšší výživné by již mohlo žalovaného dostat do existenčních problémů s ohledem na jeho příjmy. Bylo přihlédnuto i k momentální situaci žalobkyně, která nemá však zvýšené náklady spojené se svými zájmy a koníčky. Soud proto výrokem pod bodem I. uložil žalovanému povinnost k placení výživného ve výši 3 600 Kč měsíčně od 1. 1. 2022. Dluh na výživném vzniklý za leden až duben 2022 pak bylo žalovanému uloženo uhradit v přiměřených měsíčních splátkách po 200 Kč tak, aby nedošlo k ohrožení jeho životní situace, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení. Ve zbylé výši nárok žalobkyně ve výroku pod bodem III. zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na jejich náhradu, když žádný z účastníků ani toto právo v průběhu řízení neuplatnil.