15 C 264/2021-63 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 7 190 Kč. V žalobě uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 23. 7. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. K uzavření smlouvy došlo elektronicky, a to včetně jejího podpisu. Žalovaný smlouvu podepsal unikátním kódem uvedeným ve smlouvě, který byl zaslán na telefonní číslo žalovaného poté, kdy požádal po přihlášení v elektronickém systému žalobce o poskytnutí úvěru. Smlouvu podepsal jedinečným sms kódem, který mu byl zaslán a je založen na kvalifikovaném certifikátu žalobce. Žalobce se na základě smlouvy zavázal poskytnout žalovanému bezúročně účelový úvěr ve výši 15 990 Kč na zakoupení zboží. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v celkem 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 333 Kč měsíčně. Úvěr byl poskytnut jako bezúročný, protož žalobce v souladu s ustanovením zákona 157/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru nemusel poskytnout žalovanému předsmluvní informace. Žalovaný na úhradu úvěru splatil částku 15 990 Kč, kdy částka 11 300 Kč byla použita na úhradu jistin a 400 Kč na úhradu nákladů spojených s vymáháním. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil své povinnosti k úhradě úvěrových splátek, žalobce dopisem ze dne 1. 4. 2020 písemně odstoupil o smlouvy. Celkový dluh žalovaného ve výši 7 190 Kč se skládá s poskytnutých nevrácených peněžních prostředků jistiny ve výši 4 690 Kč a z dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy op úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a dlužné úhrady nákladů za upomínky ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaný podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu a uvedl, že je bez práce a na nemocenské, jakmile nastoupí do práce, mohl by zaplatit celou částku ve splátkách po 500 Kč. Před soudem uvedl, že na splátky určitě zaplatil více než 11 990 Kč, protože nějaké splátky mu strhávali ze mzdy. Při uzavření smlouvy na prodejně dokládal potvrzení o výdělku, cca 30 000 Kč měsíčně. Připustil, že žalobci ještě nějakou částku dluží, a to asi 3 000 Kč. Následně při ústním jednání dne 27. 1. 2022 připustil dluh ve výši 2 500 Kč. Rozhodně nesouhlasí, že by měl platit ještě nějaké další poplatky, neví za co a ty poplatky považuje za nehorázně. 3. Žalobce v průběhu řízení prokázal svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 7. 2019, dopisem ze dne 1. 3. 2021 označeným jako Odstoupení od smlouvy vč. poštovního podacího archu; dalším dopisem ze dne 1. 4. 2020 označeným jako Odstoupení od smlouvy; přehledem splátek na č.l. 9, listinou označenou jako Zpráva o posouzení úvěruschopnosti [celé jméno žalovaného]; sazebníkem pro smlouvy o spotřebitelském úvěru, výpisem z účtu žalobce, dokladem označeným jako Zpracování osobních údajů; smlouvou o spotřebitelském úvěru opatřenou jménem [celé jméno žalovaného] podepsáno kódem [číslo]; všeobecnými pojistnými podmínkami, uznáním dluhu ze dne 17. 4. 2020. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.. 5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byl uzavřena smlouva o úvěru spotřebitelském úvěru ve výši 15 990 Kč a zároveň byl sjednána závazek žalovaného úvěr vrátit dle smluvních ujednání. Žalovaný porušil povinnost k pravidelným měsíčním splátkám úvěru v dohodnuté výši. Žalobce tedy důvodně přistoupil k „ zesplatnění“ úvěru. Výše dlužné částky jistiny je prokázána shora uvedenými listinnými důkazy, zejména smlouvou o úvěru. Žalovaný před soudem připustil, že na jistině má ještě nějaký dluh, jehož výši víceméně pouze odhadl, když žádné doklady o úhradě nepředložil. Soudu pouze předložil doklad o prováděné exekuci a mzdové listy, ze kterých byly zjištěny exekuční srážky. Nicméně tyto doklady nesouvisí s předmětem řízení. Nepochybně se jedná o jiné závazky, které již musely být přiznány jiným vykonatelným soudním rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že o předmětném dluhu ještě nebylo soudem pravomocně rozhodnuto, nemůže být vedena žádná exekuce k jeho vymožení. Za této situace soud akceptoval skutkové tvrzení žalobce o tom, že dluh žalovaného na jistině činí částku 4 690 Kč a uložil žalovanému povinnost k úhradě tohoto plnění. O povinnosti k úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o.z. a sazba byla stanovena dle vl. nař. 351/2013 Sb. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení za období od 16.12. 2020, kdy byl žalovaný v prodlení se splátkami dle splátkového kalendáře v uznávacím prohlášení. S ohledem na aktuální poměry žalovaného (výdělek dle mzdového výměru a předcházející dlouhodobou pracovní neschopnost) soud odložil splatnost do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Soud nevyhověl žádosti žalovaného o splátkový kalendář se splátkami 500 Kč měsíčně, když z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný neplnil splátky ani dle smlouvy o úvěru ani dle uznávacího prohlášení. 6. Soud se dále zabýval nárokem žalobce na úhradu poplatků ve výši 1 500 Kč a 1 000 Kč. Takové poplatky nebyly sjednány přímo ve smlouvě, kde byl uveden pouze odkaz na sazebník.. Soud odkazuje na nález ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Všeobecné pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouván mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujících charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná jako například smluvní pokuta. Pokud takto dodavatel učiní, nepočíná si právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud nárok na poplatky posoudil jako smluvní pokutu, neztotožnil se s názorem žalobce, že se jedná pouze o jeho náklady. S ohledem na tyto skutečnosti soud nárok žalobce na úhradu poplatků zamítl. Soud dále zamítl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, když vychází z dohody o splátkách, uvedených v uznávacím prohlášení a je zřejmé, že žalovaný po podpisu uznávacího prohlášení ještě do listopadu 2020 splátky plnil. Pouze pro úplnost soud uvádí, že listinu označenou jako uznávací prohlášení považuje pouze za dohodu účastníků o splatnosti dluhu. Vzhledem k tomu, že dohoda obsahuje uznávací prohlášení k částce 14 990 Kč bez jejího rozlišení, tj. jaká částka je tvořena jistinou a jaká jinými nároky, soud s touto listinou nespojuje účinky uznávacího prohlášení dle § 2053 o.z. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tj. dle úspěchu ve věci. Žalobce měl ve věci procesní úspěch ve výši 65 % a po započtení procesního úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %, má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 % Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 190 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy 50 %, sepis žaloby) a paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 adv. tarifu za uvedené 3 úkony. Soud vysvětluje, že za předžalobní výzvu přiznal odměnu pouze ve výši 50 %, protože dopis z 1. 3. 2021 je oznámením o odstoupení s výzvou k úhradě, ovšem neobsahuje skutkový a právní rozbor věci. Nakonec byla přiznána DPH 21 % z částky 4 650 Kč, t.j. 976,50 Kč Celkem činí náklady řízení částku 6 626,50 Kč. Z této částky soud přiznal žalobci 30 %, tj. částku 1 988 Kč (po zaokrouhlení). Soud odložil splatnost nákladů řízení stejně jako přiznané jistiny dle výroku I.