34 C 229/2021-13 — Okresní soud v České Lípě

Manželka podala ke zdejšímu soudu návrh na rozvod manželství s odůvodněním, že manželství je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manžel při jednání soudu uvedl, že s návrhem na rozvod manželství souhlasí. Vzhledem k tomu, že manžel je občanem [země] a projednávaná věc tedy obsahuje cizí prvek, soud nejprve řešil otázku, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí o rozvodu tohoto manželství. Jelikož Česká i [země] jsou členskými státy Evropské unie, je třeba přímo aplikovat nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen„ Nařízení“). Podle kapitoly I článku 1 odst. 1 písm. a) Nařízení se toto nařízení bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné. Dle kapitoly II. oddílu 1 článku 3 odst. 1 písm. a) věty druhé Nařízení ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudu toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Vzhledem k tomu, že poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manžela], je dána pravomoc českých soudů k rozvodu jejich manželství. Rozvod manželství se pak řídí českým právním řádem dle § 49 odst. 1 a dle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění. Z provedených důkazů (oddacího listu, výslechu účastníků, výpisů z ISZR) soud zjistil, že manželka je občanem České republiky, manželství uzavřeli dne [datum] na Městském úřadě v [obec]. V manželství se narodily tři nezletilé děti. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že účastníci uzavřeli ohledně výchovy a výživy nezletilých dětí na dobu po rozvodu manželství dohodu, dle které byly nezletilé děti svěřeny do péče matky, a otci bylo stanoveno výživné. Manželé uvedli, že stále žijí ve společné domácnosti. Manžel před dvěma lety utrpěl úraz, v jehož důsledku se stal velmi agresivním a soužití v rodině se stalo neúnosné. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ obč. zák.“) manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 obč. zák. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 755 odst. 3 obč. zák. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství ve smyslu ustanovení § 755 obč. zák. Manželé spolu sice žijí ve společné domácnosti, ovšem nemají zájem na dalším zachování manželství. Za hlavní příčinu rozvratu manželství soud považuje zdravotní stav žalovaného a jeho agresivní chování způsobené úrazem. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat obnovení manželského soužití, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských.