34 C 270/2021-12 — Okresní soud v České Lípě

Manželka podala návrh na rozvod manželství s tím, že manželství bylo z počátku spokojené, poté se začaly objevovat problémy, které manželé nedokázali vyřešit a v roce 2020 manželka odešla i s nezletilými dětmi ze společné domácnosti. Manželé spolu od té doby nežijí ve společné domácnosti, nehospodaří, každý si žije svůj život. Manžel při jednání soudu uvedl, že s rozvodem souhlasí. Vzhledem k tomu, že manžel je občanem [země] a projednávaná věc tedy obsahuje cizí prvek, soud nejprve řešil otázku, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí o rozvodu tohoto manželství. Jelikož Česká i [země] jsou členskými státy Evropské unie, je třeba přímo aplikovat nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen„ Nařízení“). Podle kapitoly I článku 1 odst. 1 písm. a) Nařízení se toto nařízení bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné. Dle kapitoly II. oddílu 1 článku 3 odst. 1 písm. a) věty druhé Nařízení ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudu toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Vzhledem k tomu, že poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manželky a manžela], a oba manželé stále na území České republiky bydlí, je dána pravomoc českých soudů k rozvodu jejich manželství. Rozvod manželství se pak řídí českým právním řádem dle § 49 odst. 1 a dle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, neboť osobní poměry manželů a tedy i rozvod jejich manželství se řídí právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, což je Česká republika. Z provedených důkazů (oddacího listu, výpisů z centrální evidence obyvatel, výslechu účastníků) soud zjistil, že manželka je občanem České republiky, manžel je občanem [země], manželství uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce]. V manželství se narodily dvě nezletilé děti. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], [spisová značka] [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 1. 2. 2022, soud zjistil, že manželé uzavřeli ohledně výchovy a výživy nezletilých dětí na dobu po rozvodu manželství dohodu, kterou soud schválil. Manželé uvedli, že mezi nimi došlo k citovému odcizení, nedokázali spolu komunikovat a manželství nebylo funkční, problémy začaly v roce 2010. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ obč. zák.“) manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 obč. zák. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 755 odst. 3 obč. zák. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství ve smyslu ustanovení § 755 obč. zák. Manželé se citově odcizili, ani jeden nemá zájem na zachování manželství. Za hlavní příčinu rozvratu manželství soud považuje vzájemné odcizení účastníků. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat obnovení manželského soužití, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských.