34 C 300/2021-54 — Okresní soud v České Lípě

Manželka se návrhem domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manžel se v roce 2019 odstěhovala po manželské krizi do [země] a od té doby spolu manželé nekomunikují. Manželství je rozvrácené a není možné jej obnovit. Manžel se z jednání soudu omluvil, souhlasil s jednáním soudu v jeho nepřítomnosti a zároveň sdělil, že s rozvodem souhlasí. Vzhledem k tomu, že manžel je občanem [země] a projednávaná věc tedy obsahuje cizí prvek, soud nejprve řešil otázku, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí o rozvodu tohoto manželství. Podle Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a [anonymizována čtyři slova] o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních zveřejněné vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 207/1964 Sb. (dále jen„ Smlouva“) konkrétně podle článku 26 odst. 2 je-li v době podání návrhu jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je pro řízení o rozvod příslušný soud smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště manžel, proti němuž návrh směřuje. V obou případech lze manželství zrušit rozvodem pouze z příčin a za podmínek, které jsou současně stanoveny právními řády obou smluvních stran. Vzhledem k tomu, že manželé mají bydliště na adrese [adresa manželky] (manžel) a [obec], [obec a číslo] (manželka), tj. na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost českých justičních orgánů k rozhodování o této věci. Z provedených důkazů (oddacího listu, výslechu manželky, výpisů z ISZR) soud zjistil, že manželka je občanem České republiky, manžel je občanem [země], manželství uzavřeli dne [datum] na Městském úřadě v [obec]. V manželství se narodilo jedno nezletilé dítě. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že nezletilá dcera byla svěřena do péče matky a otci bylo stanoveno výživné. Manželka uvedla, že manžel odjel po dlouhodobé manželské krizi v září 2019 do [země] a už tam zůstal. S manželem jsou v minimálním kontaktu. Manželství neplní žádnou funkci. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ obč. zák.“) manželství účastníků může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 obč. zák. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 755 odst. 3 obč. zák. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství ve smyslu ustanovení § 755 obč. zák. Manželé spolu nežijí již několik let ve společné domácnosti, nemají zájem na zachování manželství, o poměrech nezletilé dcery na dobu po rozvodu manželství bylo pravomocně soudem rozhodnuto. Za hlavní příčinu rozvratu manželství soud považuje vzájemné odcizení manželů. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat obnovení manželského soužití, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských.