34 C 44/2021-52 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 5 935 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že zjistila, že automobil se zdvihovým objemem válců nad 1 000 cm³ do 1 350 cm³, [registrační značka], [VIN kód], jehož provozovatelem byla žalovaná, nemělo v období od 29. 1. 2019 do 8. 7. 2019 sjednané pojištění odpovědnosti, ačkoliv tato povinnost je stanovena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Výše příspěvku činí 35 Kč za každý den, kdy vozidlo nebylo pojištěno (161 dnů), tj. celkem 5 635 Kč. Dále žalobkyně po žalované požaduje náklady na vymáhání příspěvku ve výši 300 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 občanského zákoníku. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalované, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaná ke dni podání žaloby zdržovala na území České republiky na adrese [adresa žalované], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Při tom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). Žalovaná ve věci podala odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, který ovšem ani k výzvě soudu nikterak neodůvodnila. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že automobil se zdvihovým objemem válců nad 1 000 cm³ do 1 350 cm³, [registrační značka], [VIN kód], jehož provozovatelem/vlastníkem byla od 23. 6. 2015 do 10. 7. 2019 dle sdělení [stát. instituce] – odboru dopravy žalovaná, neměla v období od 29. 1. 2019 do 8. 7. 2019 (celkem 161 dní) sjednané pojištění ve smyslu zák. č. 168/1999 Sb. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 5 635 Kč (161 dnů x 35 Kč) a k úhradě nákladů na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy výzvou ze dne 28. 8. 2019. Žalovaná ve stanovené lhůtě příspěvek nezaplatila, proto ji žalobkyně k zaplacení opět vyzvala upomínkami ze dne 16. 7. 2020, 27. 8. 2020 a ze dne 2. 10. 2020. Podle § 4 odst. 1 zákona 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zák. č. 168/1999 Sb.“) jsou vlastník a provozovatel tuzemského vozidla společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Výše denního příspěvku je stanovena § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. Výše poplatku na vymáhání příspěvku je stanovena v ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaná, která provozovala/vlastnila předmětné vozidlo bez pojištění odpovědnosti, je dle shora uvedeného ustanovení povinna uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s citovaným zákonem. Výše příspěvku je dána součinem příslušné denní sazby pro daný druh vozidla a počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy v daném případě 35 Kč x 161 dnů. Výzvy k zaplacení příspěvku byly žalované zaslány, žalovaná však ani v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě zákonný příspěvek neuhradila. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl. Žalobkyni dále náleží ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 250,35 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 935 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 2. 2022 náhrada 2 134,35 Kč za 220 ujetých km v částce 1 534,35 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 834,35 Kč ve výši 1 016 Kč.