48 C 239/2022-23 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 8 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce požaduje vrácení bezdůvodného obohacení od žalované, když tvrdí, že za ní hradil poplatek za psa, kterého žalovaná měla u sebe od roku 2017. Žalovaná uvedla, že psa pořídili za trvání manželství a darovali dcerám a od roku 2015 byl tento pes u její nejstarší dcery, která o něj převzala veškerou péči i další náklady, kdy bylo dohodnuto, že žalobce přehlásí psa na novou majitelku na městském úřadě. Od roku 2018 se pak dcera i se psem přestěhovala do [obec], kde se poplatek neplatil, což ověřila i na radnici. Pes na podzim roku 2018 zemřel a žalobce byl o tom informován. Na jednání pak žalobce uvedl, že skutečnost, že psa již nemá, na [anonymizována dvě slova] v [obec] ohlásil již v roce 2017, což žalovaná potvrdila s tím, že u toho byla osobně přítomna. Rovněž tak žalobce uvedl, že při vymáhání poplatku dne 6. 4. 2022 toto úřednici sdělil, ta to však do protokolu neuvedla a poplatek nadále vymáhala. To, že pes nežije, se dozvěděl až poté. Žalovaná sdělila, že pes uhynul po střetu s divokými prasaty, byl mrtvý na místě, proto nevyhledali veterináře. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že od roku 2015 nebyl žalobce držitelem psa, od roku 2018 nový držitel psa bydlel mimo [obec] [příjmení] a v roce 2018 pes uhynul. Podle ustanovení § 2 odst. 1 a 4 zákona č. 565/1990 Sb. platí poplatek ze psů držitel psa obci příslušné podle svého místa přihlášení nebo sídla. Podle ustanovení § 14a odst. 4 a 6 zákona č. 565/1990 Sb., dojde-li ke změně údajů uvedených v ohlášení, je poplatník nebo plátce povinen tuto změnu oznámit do 15 dnů ode dne, kdy nastala, nestanoví-li obec v obecně závazné vyhlášce delší lhůtu. V případě, že poplatník nesplní povinnost ohlásit údaj rozhodný pro osvobození nebo úlevu od poplatku ve lhůtě stanovené obecně závaznou vyhláškou nebo ve lhůtě podle odstavce 4, nárok na osvobození nebo úlevu od tohoto poplatku zaniká; za nesplnění této povinnosti nelze uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy. Tedy po změně držby nebo úhynu přestává být původní držitel poplatníkem poplatku (§ 2 zákona o místních poplatcích). Změnu může ohlásit i dodatečně, jedná se o zánik skutečností rozhodných pro to, aby byl subjektem poplatku (§ 14a odst. 4 a 6 zákona o místních poplatcích a contrario). Žalobce však změnu ohlásil již v roce 2017, jak potvrdila i žalovaná. Pokud byl poplatek formálně vyměřen za rok 2021, ačkoli žalobce už nebyl poplatníkem, měl se bránit postupy podle daňového řádu. Nepodal-li proti platebnímu výměru odvolání a poplatek ve výši 2 000 Kč uhradil, tak plnil na základě právního důvodu – pravomocného rozhodnutí. Pokud poplatek za ostatní roky formálně vyměřen nebyl, není poplatníkem a nic platit neměl. Pokud přesto plnil, plnil bez právního důvodu a [anonymizováno] [obec] tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 6 000 Kč. V žádném případě však nevzniklo bezdůvodné obohacení žalované, proto soud žalobu zamítl tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu. V řízení sice byla zcela úspěšná žalovaná, která však náklady řízení výslovně nepožadovala.