34 C 137/2023-45 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 197,25 Kč s odůvodněním, že žalovaný je od 6. 4. 2014 až dosud pojištěn mimo území ČR a dle § 8 odst. 4 ZVZP mu tím zaniklo zdravotní pojištění v České republice. V období od června 2017 do listopadu 2017 čerpal žalovaný na území ČR zdravotní péči, přestože nebyl pojištěncem žalobkyně, a způsobil tak žalobkyni majetkovou škodu ve výši 24 197,25 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě vzniklé škody výzvou ze dne 16. 11. 2022. Žalovaný vyčíslenou škodu neuhradil. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující a žalobkyně již v žalobě sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému bylo usnesení doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 8. 7. 2023. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil, soudu nic netvrdil ani nedoložil. Z Informací o pojištěnci - výpisu za období od 1. 1. 1992 do 3. 1. 2023 soud zjistil, že ke dni 6. 4. 2014 bylo žalovanému ukončeno zdravotní pojištění na území ČR. Z přehledu úhrad zdravotní péče bylo zjištěno, že za období červen 2017 až listopad 2017 byla žalovanému vykázána zdravotní péče v částce 24 415,25 Kč. V tomto řízení žalobkyně nepožaduje kapitační platby, proto je žalovaná částka nižší než částka uvedená v přehledu. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V období od 6. 4. 2014 až dosud je žalovaný pojištěn mimo území ČR a dle § 8 odst. 4 ZVZP mu tím zaniklo zdravotní pojištění v České republice. Přes to neoprávněně čerpal na území ČR zdravotní péči v období od června 2017 do listopadu 2017, kdy tyto čerpané služby jsou podrobně specifikovány v přehledu úhrad zdravotní péče. Žalobkyni tak vznikla majetková škoda ve výši 24 197,25 Kč, kterou žalovaný doposud neuhradil. Úhrada zdravotní péče, včetně čerpaných služeb, je upravena zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. V souladu s § 12 písm. j) tohoto zákona byl žalovaný povinen vrátit zdravotní průkaz při zániku pojištění ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b) a c) tohoto zákona do 8 dnů po tomto datu. Žalovaný byl dle článku 76 odst. 4, 5 Nařízení evropských společenství [číslo] o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a dle článku 3 jeho prováděcího nařízení č. 987/2009, která jsou přímo uplatnitelná na území ČR, povinen co nejdříve informovat žalobce o skutečnostech významných z hlediska příslušnosti ke zdravotní pojišťovně, což však nesplnil, naopak neoprávněně čerpal zdravotní služby, na které neměl nárok. K úhradě těchto služeb byl opakovaně žalobcem vyzýván. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl. Žalobkyně měla v této věci plný procesní úspěch, a proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Soud přiznal žalobkyni paušální náhradu za dva úkony spočívající v sepisu výzvy k úhradě a sepisu žaloby po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění a dále částku 968 Kč za soudní poplatek.