48 C 252/2022-57 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala stanovení výživného od 1. 9. 2022 ve výši 8 500 Kč, s tím, že žalovaný dobrovolně vyživovací povinnost k žalobkyni neplní. Žalovaný pracuje u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v [obec]. V současné době žalobkyně studuje na [anonymizováno] obor [anonymizována dvě slova] v denním studiu. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s žalobou nesouhlasí, žalobkyni platí po dohodě s její matkou částku 4 000 Kč, ačkoli má soudně určeno výživné ve výši 2 000 Kč, a pojištění. Nebrání se přiměřenému zvýšení výživného, nicméně soud by měl přihlédnout k jeho poměrům a tomu, že žalobkyně se s žalovaným nestýká a neinformuje jej, nekonzultovala s ním výběr školy a očividně netrpí nedostatkem, což doložil příspěvky z Instagramu o darování elektroniky a vozu [anonymizováno] [jméno]. 3. Po poučení soudu o nutnosti doplnit žalobní tvrzení žalobkyně doložila doklad o přijetí ke studiu na [obec] [anonymizováno 7 slov], doklad k nájmu bytu (nájemné vč. záloh na služby 15 500 Kč měsíčně, kdy žalobkyně platí polovinu), doklad o zaplacení poplatku za studium v roce 2022 2023 ve výši 55 100 Kč, potvrzení o příjmu z brigády za rok 2022 ve výši 37 852 Kč, potvrzení o příjmu matky, náklady na studium, životní náklady a cestovné. Žalovaný doložil přehled svých příjmů a nákladů, kdy bydlí v nájmu, náklady na domácnost, spoření, potvrzení od zaměstnavatele o průměrném čistém příjmu (41 532 Kč za uplynulý půlrok) a žalobkyni platí pojistné 300 Kč. 4. Podle § 911 občanského zákoníku (dále OZ) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 5. Podle § 913 odst. 1 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti a možnosti a majetkové poměry povinného. 6. Žalobkyně v průběhu řízení prokázala, že řádně pokračuje ve studiu, připravuje se na své budoucí povolání a není dosud není schopna se sama živit. Její potřeby se nepochybně zvýšily od nástupu na soukromou vysokou školu. Nepochybně došlo ke zvýšení životních potřeb, nákladů na studium. Žalobkyně doložila účtenky, kterými prokazuje náklady na studium a další životní náklady. Je možné přisvědčit žalovanému, že žalobkyně má nadstandardní náklady, zjevně si však jejich náklady pokrývá i vlastní aktivitou a nezahrnuje je do požadovaného výživného. Žalobkyni nepochybně na tyto výdaje přispěla matka, popř. i otčím. To ovšem nevylučuje povinnost žalovaného přispět na standardní výdaje v rozsahu přiměřeném jeho poměrům. 7. Soud při rozhodování vycházel především z poměrů a výdělkových možností žalovaného. Žalovaný soudu doložil, že jeho příjmy se za poslední 3 měsíce v roce 2022 a 2023 pohybovaly kolem částky 41 000 Kč měsíčně. Při rozhodování soud dále přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný má pouze jednu vyživovací povinnost, a to k žalobkyni. Soud tedy stanovil výživné od 1. 9. 2022 na částku 8 000 Kč měsíčně, tedy cca 1/5 čistého měsíčního příjmu žalovaného ([anonymizováno]), kdy přihlédl i k tomu, že dále žalovaný žalobkyni platí 300 Kč pojistné. Ve zbytku žalobu zamítl. 8. Soud dále rozhodl o splatnosti nedoplatku výživného za období od 1. 9. 2022 do 31. 5. 2023. Nedoplatek činí částku 36 000 Kč. Soud rozhodl o odkladu splatnosti ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, a to s ohledem na shora zjištěné poměry žalovaného. 9. S ohledem na výsledek sporu a skutečnost, že žádný z účastníků neuplatnil náhradu nákladů řízení, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.