12 C 27/2024-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne 6. 2. 2022 právním předchůdcem žalobce (firmou , právnická osoba, ) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 36 000 Kč, což je poskytnutá částka úvěru 20 000 Kč, úroky za poskytnuté peněžní prostředky 4 000 Kč, odměna za administrativní činnost 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal 36 000 Kč uhradit v 60 splátkách po 600 Kč týdně. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil 13 500 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, na sjednaný úrok, na poplatek za administrativní činnost a částečně na poplatek za hotovostní inkaso splátek.Žalobce žádá přiznání 17 499,93 Kč na jistině a „dlužných úhrad za služby“ ve výši 5000,07 Kč. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 17 499,93 Kč od 3. 4. 2023 do 1. 6. 2023 ve výši 437,50 Kč a přiznání kapitalizovaných smluvních úroků (ve výši 24,36 % ročně) z částky 17 499,93 Kč za období od 3.4.2023 do 1. 6. 2023 ve výši 710,50 Kč. Dále žádal přiznání zákonných i smluvních úroků z této částky od 2. 6. 2023 do zaplacení.Smlouvou ze dne 1. 6. 2023 postoupila společnost , právnická osoba, . tuto pohledávku za žalovaným žalobci.Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze.1. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).2. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.3. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, , že byla uzavřena 6. 2. 2022 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 20 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 36 000 Kč (žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč). Uvedená částka je tvořena jistinou 20 000 Kč, úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 a odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí celé částky úvěru v hotovosti.4. Z listiny označené „karta zákazníka“ bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru 20 000 Kč se splátkami po dobu 60 týdnů, uvedl zde své osobní údaje. Tato listina obsahuje také údaje o finanční situaci žadatele o úvěr, a to příjem žalovaného 14 652 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 4 200 Kč měsíčně a osobní výdaje 4 000 Kč měsíčně s tím, že „použitelný příjem“ je 6 452 Kč. Tato listina obsahuje také prohlášení žalovaného, že proti němu jsou vedeny dvě exekuce.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 1. 6. 2023, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení firmy , právnická osoba, žalovanému o postoupení pohledávek ze dne 23.6.2023 má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , číslo, žalobci Žalobce soudu dále předložil svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému z 29.9.2023, ve které vyzval žalovaného k zaplacení 25 943,98 Kč do 14.10.2023.6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v tzv. kartě zákazníka. Z měsíčního příjmu žalovaného 14 652 Kč byla odečtena částka 4 200 Kč na bydlení žalovaného a na jeho osobní výdaje pak 4 000 Kč, což je částka, která neodpovídá potřebám dospělého člověka. Výsledná částka 6 452 Kč je zjevně nedostatečná k tomu, aby z ní žalovaný mohl hradit své běžné životní potřeby v tom kterém měsíci a ještě hradit splátky na předmětný úvěr, které dosahují za měsíc částky přes 2 400 Kč. Žalovaný sice prohlásil, že proti němu jsou vedeny dvě exekuce, to však při hodnocení jeho úvěruschopnosti nebylo vůbec zohledněno, natož, aby to bylo ověřeno a zjištěno, pro jak vysoké dluhy jsou exekuce vedeny a zda jsou skutečně pouze dvě, Tyto údaje svědčí o zcela formálním, účelovém přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného.7. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru č. , číslo, ze dne 6.2.2022 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností).Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat.8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.9. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci (po postoupení pohledávky) to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z obsahu smlouvy má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Po zaplacení 13 500 Kč tak zbývá k úhradě 6 500 Kč a v této části bylo tedy žalobě vyhověno.10. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to (z částky bezdůvodného obohacení) ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výzvě k plnění z 29. 9. 2023. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb.11. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat plnění žalovaného na jiné nároky než na poskytnutých 20 000 Kč.12. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch, měl by tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly a a soud proto o nich rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.