12 C 44/2024-37 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 13. 2. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, .) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit také úrok z úvěru ve výši 15,50% ročně a poplatky dle sazebníku, a to ve splátkách 778,73 Kč měsíčně.Smlouvou ze dne 12. 9. 2023 postoupila , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným z uvedené smlouvy společnosti , Anonymizováno, . a ta ji smlouvou ze 13. 10. 2023 postoupila žalobci.Žalobce se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 17 096,77 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 13. 2. 2021 do 20. 2. 2023 ve výši 1 497,40 Kč a od 19. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru od 13. 2. 2021 do 20. 2. 2023 ve výši 1 473,10 Kč a dále od 19. 9. 2023 do zaplacení úroku 15,50 % ročně.Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze.2. Žalovaný potvrdil uzavření předmětné smlouvy s tím, že pobírá invalidní důchod ve výši 7 469 Kč, není zaměstnán. Žalovaný soudu předložil rozhodnutí o výši svého invalidního důchodu 7 469 Kč a lékařské zprávy s posudkem o invaliditě, ze kterých je zřejmé, že zdravotní stav žalovaného je dlouhodobě nepříznivý s omezením pro výkon výdělečné činnosti.3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o úvěru, že byla uzavřena dne 13. 2. 2021 mezi , právnická osoba, a žalovaným ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 22 000 Kč, sjednáno bylo pojištění schopnosti splácet za 71 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal tyto částky zaplatit ve 40 měsíčních splátkách po 778,73 Kč. Účastníci smlouvy sjednali roční úrokovou sazbu 15,5 %.Listinou o čerpání úvěru a výpisem z úvěrového účtu žalovaného číslo , č. účtu, žalobce doložil poskytnutí částky 22 000 Kč žalovanému dne 15. 2. 2021. Z výpisu z tohoto úvěrového účtu je zřejmý ke dni 24. 2. 2022 zůstatek jistiny úvěru 17 096,77 Kč.5. Z oznámení , právnická osoba, . žalovanému z 22. 2. 2023 bylo zjištěno, že banka prohlásila v důsledku opakovaného neplnění smluvních podmínek předmětný úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky 21 116,51 Kč nejpozději do 8.3.2023.6. Z listiny s označením „vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ právního předchůdce žalobce, kterou soudu předložil žalobce, bylo zjištěno, že údaje žalovaného jsou zpracovány v tabulce, žalovaný požádal o poskytnutí úvěru 15 000 Kč, schválen byl úvěr 22 000 Kč. Tato listina obsahuje tyto údaje o žalovaném: „deklarovaný“ příjem žalovaného 21 952 Kč čistého měsíčně s tím, že dosud splácí 8 279,61 Kč měsíčně, je svobodný a nemá žádné vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů a jeho podíl na nákladech na bydlení je 27,44 %. Další výdaje či náklady zde uvedeny nejsou.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 12. 9. 2023, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení firmy , právnická osoba, . žalovanému o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným společnosti , Anonymizováno, .Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze 13. 10. 2023, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení firmy , Anonymizováno, pohledávku za žalovaným žalobci.Žalobce soudu dále předložil svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému ze dne 9. 10. 2023.8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených ve shora citované tabulce.Z měsíčního příjmu žalovaného 21 952 Kč (z předložených listin není patrné, zda byl tento údaj doložen) je počítáno se splátkami celkem 8 279,61 Kč. Není uvedena částka na bydlení a není vůbec počítáno s dalšími nezbytnými výdaji na uspokojení základních životních potřeb žalovaného. Tyto údaje svědčí o zcela, účelovém přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného.K nařízenému jednání se žalobce nedostavil a vzdal se tak možnosti být při jednání soudem poučen o své důkazní povinnosti ve vztahu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného dle § 118 a odst.3 o.s.ř.9. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu o úvěru ze dne 13.2.2021 má za neplatnou. Soud se přiklání k takovému výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností).Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat.10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Jak uvádí žalobce, zbytek dluhu na jistině úvěru činí 17 096,77 Kč. V této části bylo tedy žalobě vyhověno.12. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to ode dne 19. 9. 2023. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění, obsažené v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 20. 2.2023, tedy dnem 9.3.2023. Žalobce však úroky z prodlení za období od 9.3.2023 do 18.9.2023 nežaloval. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb..13. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních, na neplatnou smlouvu odkazujících nároků zamítnuta.14. Žalobce měl ve věci převažující úspěch, měl by tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů, a to v rozsahu 50 %. S ohledem na shora uvedené poměry žalovaného však soud aplikoval ustanovení § 150 o.s.ř, dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud přiznal žalobci pouze náhradu za soudní poplatek, neboť bez jeho zaplacení by nemohl svůj nárok u soudu uplatnit. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje soud ve skutečnosti, že žalovaným bylo doloženo, že pobírá invalidní důchod ve výši 7 469 Kč, není zaměstnán, když z posudku o invaliditě soud zjistil, že zdravotní stav žalovaného je dlouhodobě nepříznivý, jeho pracovní schopnost poklesla o 35%, je schopen vykonávat výdělečnou činnost jen z podstatně menš