48 C 1/2024-20 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované v hotovosti se splatností , datum, poskytnuta částka 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku 22 302 Kč řádně včetně kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku ve 14 splátkách po 1 593 Kč. Tento závazek nesplnila, když uhradila pouze 9 393 Kč. Žalobkyně se domáhá také kapitalizované smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč, smluvního úroku 2 797,11 Kč za období od 23. 7. 2021 do 1. 4. 2023. Smlouvou ze dne , datum, byla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena pohledávka za žalovanou, která o tom byla písemně informována.Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, uvedl mzdu ve výši 14 561 Kč, další příjem ve výši 23 576 Kč tvoří vdovský a sirotčí důchod, náklady bydlení včetně energií 3 000 Kč, náklady osobní 9 090 Kč. Žalovaná pečuje o dvě děti školního věku a bydlí v nájmu. Ze smlouvy o úvěru z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr 20 000 Kč za poplatek 17 184 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč se splatností do 20. 8. 2020, dlužník ve smlouvě potvrdil, že úvěr převzal v hotovosti v místě bydliště. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 14 měsíců od poskytnutí, dostala se do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaná uhradila pouze částku 9 393 Kč.Právní poměry účastníků se řídí ust. § 2395 a násl. o. z. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně platné ujednání o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 12 000 Kč. Soud shledal platným i ujednání o úhradě úroku z půjčky, který byl vyjádřen kapitalizovanou částkou 1 155 Kč, a o smluvní pokutě 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Soud uložil žalované povinnost uhradit dlužnou jistinu ve výši 3 762 Kč, kdy nárok je v souladu s hmotným právem tedy § 2390 OZ. Dle skutkových tvrzení žalobce si soud vypočetl, že ze zaplacené částky 9 393 Kč jde na úrok 1 155 Kč a zbytek byl započten na jistinu. K úhradě zbývá jistina 3 762 Kč a smluvní pokuta vypočítaná soudem od 23. 7. 2021 do dne jednání ve výši 3 685 Kč. Soud tedy uložil žalované povinnost k úhradě těchto částek. Soud rovněž shledal důvodným nárok žalobkyně na úhradu úroku z půjčky a zákonného úroku z prodlení.Ve výroku II. soud zamítl nárok žalobce na zaplacení zbývajících poplatků ve výši 9 147 Kč. Ujednání o administrativním poplatku a poplatku za hotovostní inkaso je dle názoru soudu neplatné, protože se zjevně příčí dobrým mravům, jak je uvedeno v citovaném § 580 OZ. Krom jiného soud spatřuje v rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků. Pokud by poplatky měly představovat výši nějakých účelně vynaložených nákladů na administrativní zpracování a hotovostní inkaso, měly by být nějak specifikovány a doloženy. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. jeho právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce. Rovněž soud zamítl i část požadované smluvní pokuty, která byla vypočtena i z těchto částek, pro úplnost soud dodává, že maximální výše smluvní pokuty může dosáhnout 50% jistiny.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal žádné straně nárok na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalované převýšil úspěch žalobkyně, náklady jí ale nevznikly.